Člověk byl zvířetem a zůstane zvířetem. Jak víme, člověk je minerál, je rostlina, je zvíře, je lidský tvor a je také Božské stvoření. Do jaké míry míříme k Bohu, do té míry jsou v nás projeveny nejvyšší rysy člověka. Když se od Boha vzdalujeme, probouzí se v nás zvíře. Jak ukazuje příklad Krista, bez biče…
Většina z nás dokáže porozumět tomu, jak se cítíme, když ztratíme blízkého člověka nebo zvířátko – ale existují i další druhy žalu, včetně toho, který cítíme vůči našemu očekávanému, ale nikdy nesplněnému životu. Následující příklad to dobře vystihuje:
zdroj: Sergej Nikolajevič Lazarev
Podľa východnej medicíny je hlavná vitálna energia človeka v obličkách. Problémy s obličkami sú problémy nedostatku energie. K pádu vitálnej energie človeka dochádza pri vnútornej strate jednoty s Bohom, t. j. so zvýšenou pripútanosťou k svetu.
Když vám něco nedochází, či něco nechápete, neznamená to, že jste málo vědomí, méně inteligentní, či zcela nechápaví. Znamená to jen, že vám JASNOST vědomí zamlžuje nějaký mentální program.
zdroj: Sergej Lazarev – Diagnostika Karmy
Čím viac sa na ne sústreďujeme a robíme si z nich cieľ, tým viac na nich začneme závisieť. Závislosť vytvára strach. Začína závislosť na budúcnosti – objavuje strach z jej straty. Strach z budúcnosti vyvoláva zlé myšlienky o iných ľuďoch. Všetko sa to premení na zlé myšlienky o sebe.
zdroj: Shumavan
Hodně lidí za mnou chodí s jednou omezující myšlenkou, která jim v hlavě vytváří dalších tisíc stagnujících, lpících a vymlouvajících se myšlenek, jak nedělat, co je v životě naplňuje, baví a co by jim přinášelo každý den příjemné pocity.