Všechny situace nám zrcadlí naše vnitřní postoje a očekávání
Dôležité, treba si pripomínať 😉
BEZNADĚJ V ŽIVOTĚ
Staršie, ale znovu aktuálne!
zdroj: Karma a osud
Otázka:
Píšu z beznaděje a povědomí o jakémsi konci života… Nemám již žádnou sílu dál trpět ani nemám dost odvahy zemřít. A to jsem měl velké schopnosti, ale celý život se rozpadl jako led pod ranou obřího kladiva.
Už jsem prošel fází optimismu, nadšení, víry v dobro, boje, odporu, úsilí, proseb, stížností, modliteb o pomoc, afirmací, meditací a jiných nesmyslů, které důrazně doporučují „rádoby“ chytrolíny a jiné komerční guru. Nejhlubší zklamání a uvědomění si přítomnosti v životě chronického klamání, strach z toho, že budu ponižován, mě opět přivedlo k úplnému konci.
Lipnutie na budúcnosti
Existuje jedna japonská moudrost, která říká: v konfliktu musíme být nikoliv kamenem, ale vodou. A to znamená: voda se může měnit, avšak kámen nikoliv. Pocit vlastní důležitosti, neotřesitelnosti, nadřazenosti je podstatou kamene a on bude člověka bránit. Jenže kámen má pouze jeden vzor chování, jeden způsob interakce s okolním světem, zatímco voda jich má stovky…
PROCES JE TO OČ TU BĚŽÍ, VÝSLEDEK JE UŽ JEN BONUS
Vím, že vaše myšlení chce návody, jak PUSTIT a NELPĚT. Znovu opakuji to, co v předchozích článcích, jakákoli blokující energie vznikla v našich životech na energetické úrovni, čili v oblasti prožitků. Nevznikla mentálně. Něco jsme prožili a následně jsme si z tohoto prožitku vytvořili mentální přesvědčení, která nám zůstala v podvědomí, které nyní ovlivňuje z…
Čím sme?
Určite poznáte starú bájku o dvoch žabách, ktoré jedného dňa spadli do vedra s mliekom. Na prvý pohľad to boli úplne rovnaké žaby, no povahovo sa od seba odlišovali: jedna bola pesimistkou a druhá zase optimistkou. Pesimistka iba vyhlásila, že ju už nič nedokáže zachrániť a o krátky čas sa utopila. Optimistka si povedala, že hoci nevie, ako by sa odtiaľ mohla dostať, pokým len bude vládať, nevzdá boj o svoj život. A usilovne šliapala a šliapala – až kým z mlieka neušliapala maslo, nevyliezla na plávajúcu hrudku a nezachránila sa.
Jak odpouštíš?
autor: Shumavan
Jak odpouštíš?
Někomu, kdo vědomě lže a netrápí ho svědomí?
Kdo jedná bez ohledu na ostatní, jen ve svůj prospěch?
Jak to pustit?
Neprijatie života, neodpustenie, hnev…
Potvrdené praxou… Jedna pacientka mi v ordinaci vyprávěla, jak jí před patnácti lety tragicky zahynula dcera: „Nemohu na ni zapomenout. Jako by pořád byla vedle mě, a mně je přitom hrozně těžko.“ Podíval jsem se, co se tehdy vlastně stalo. Žena předala své dceři sklon k absolutizaci lásky k lidem a ke světu. Obtěžkání dceřiny…
Vyznání sebaúcty
Já jsem já.
Zůstáváme v tom věku, v němž nás neměli dost rádi …
Často potkávám lidi, kterým je na první pohled dvacet, třicet nebo čtyřicet let. To je však jen vnější zdání. Uvnitř jakoby zůstali daleko ve svém dětství a dosud čekají na lásku, které se jim tenkrát nedostalo. A zůstanou tam tak dlouho, dokud se nenaučí nalézat zalíbení sami v sobě.