POHLÉDNOUT ŽIVOTU DO TVÁŘE

zdroj:  Na konci dechu

V jednu chvíli, když přestaneme běhat za svými běžnými rozptýleními a závislostmi; zážitky a substancemi, které nám zlepšují náladu; a za lidmi, kteří dovedou přehlušit naše vlastní tělesné pocity; zjistíme, kolik je v našem nitru zatracené úzkosti. Zjistíme, že jsme celý život utíkali před úzkostí. Jenže nic z toho, co jsme udělali, nás jí nezbavilo.
Co teď?

Vědomí VZTAHU

Když nabídnu všem a všemu „jen“ to NIC… Bude to vůbec stačit?Není to málo? Nemám dát víc, aby to bylo přijato a milováno? Dokud to NIC, pro vás nebude všechno… pak budou tyto otázky stále aktivní a pojedou cestou neustálého utrpení a dualitního vnímání vztahů.Pokud jdeš do vztahu, nabídni „jen“ sebe.Slůvko JEN je natolik zavádějící,…

Na čom pracujete?

Krásny zenový príbeh 🙂 Jedného dňa muž vyšiel na vrchol hory, kde našiel meditujúcu pustovníčku a spýtal sa jej:,,Čo tu robíš v takej samote?“A ona mu odpovedala:,,Mám pred sebou veľa práce.“,,Akú prácu, veď nič tu nevidím?“ ,,Potrebujem vycvičiť dvoch jastrabov a dvoch orlov, upokojiť dvoch králikov, skrotiť hada, namotivovať somára a skrotiť leva.“,,A kde sú?…

Škodlivé autosugesce a jak se jich zbavit

Slovo má velkou energii. Je skutečně materiální. 
Když jsem byla v pubertě, často mi něco upadlo. Pubertální děti jsou často neohrabané, protože rychle rostou. Když jsem rozbila šálek, maminka rozzlobeně křičela: „To ho neudržíš, nebo co? Máš ruce jak hrábě!“ Když jsem pak něco znovu upustila, říkala jsem sama sobě „Nojo, ruce jako hrábě!“ Tahle autosugesce pak ve mně pevně zakořenila.

Přitom ani náhodou nejsem nějak nešikovná. Naopak, jsem manuálně docela zručná. Nádobí mi ovšem občas ještě upadne a já si nezapomenu říct „Ruce jako hrábě“…