Súhlasim! Přátelé, ano, dochází k velkému předělu….Lidé ve hmotě, ve strachu, chyceni vlastní myslí, mohou prožívat nejtěžší chvíle svého života. Hluboký soucit k nim. Lidé ve strachu a na útěku před ním cestou spirituálního bypassu…Lidé, kteří se tváří, že se jich utrpení druhých nijak nedotýká, popírají v sobě strach a jiné emoce, tváří se duchovně…
Do kurzu „Uhodni přání“ ke mně jednou přišla jistá žena. Sama by se na nic podobného nikdy nepřihlásila, ale účast byla dárkem od kolegyně a zarmoutit někoho nepřijetím jeho dárku by si tahle paní asi netroufla.
Přemýšlím, co byste vytvořili, čím by jste byli, co byste řekli a dokázali, kdybyste již více nepotřebovali ničí svolení. Přemýšlím, jak by vaše Světlo vytrysklo, prorazilo, přelilo se a spěchalo do náručí těch, kteří ho nejvíce potřebují.
Odpověď na tuto otázku není jednoduchá, a jak budete číst další stránky, zjistíte, že něco s vámi souzní více, něco méně.
Život je cesta. Jeho trasa je v podstatě pro každého stejná, ačkoli startujeme z různých podmínek a s různou zátěží. Každý se narodí, každý zemře, a většina projde celým cyklem od zrození přes dětství, dospívání a zralost až ke smrti.
zdroj: Shumavan Týká se těch, jimž život tuto formu hry a životní role přinesl, především vyčerpaných matek, nemajících žádný čas na sebe, ale také zodpovědných mužů, kteří zůstávají roky v mrtvém vztahu a dávají ženě první poslední a přesto se nikdy nezavděčí, protože hrají hru na svědomí, vinu, stud a nedostatek ocenění, která má původ…
zdroj: Sergej Nikolajevič Lazarev Každý človek musí byť vnútorne úplne osamelý. Vtedy, aby prekonal túto osamelosť, bude sa usilovať o jednotu s Bohom.
Když hovoříme o zhojení duše, zapomínáme často na tělo. Přitom však každý proces očištění se děje tak či onak právě přes tělo.
Často si vůbec neuvědomujeme působení příčinné souvislosti. Ne vždy doceňujeme význam činů, slov či záměrů, jichž jsme se dopustili v minulosti, někdy i dosti vzdálené.