ZDROJ: Ludmila Nováková Jak vychovávat svůj charakter? Člověk musí být ochotný se měnit. Člověk musí cítit svou druhotnost a překonat touhu mít ve všem pravdu, touhu odsuzovat lidi. Musíte se učit vidět Božské v každém člověku.
„Když budete ukazovat prstem a svalovat odpovědnost za to, jak se cítíte, a za to, jaký je váš život, na ostatní, moc vám to nepomůže. Nikam to nevede, když svou moc odevzdáváte vnějšímu světu a přenášíte na něj odpovědnost za to, jak dobrý život žijete. Nikam nevede, když vkládáte svůj život do rukou jiných lidí…
Bůh je život a tento životní princip je přítomen v každém člověku – vždy a všude. Člověk je podle Božího určení povolán k životu v harmonii, míru, kráse, radosti a bohatství. Právě takhle chápeme Boží vůli, nazývanou někdy také tendence života.
Veľmi aktuálne a úplne súhlasím! NAJDÔLEŽITEJŠIE JE.. Najdôležitejšie je, aby vaše srdce nenaplnil strach z toho, čo sa deje vo svete. Keď je tvoje srdce plné strachu, ochorieš a nemôžeš pomôcť. „Na mnohých miestach, veľkých i malých, sa vedú vojny, ktoré môžu spôsobiť, že stratíme svoj pokoj. Strach je choroba našej doby. Robíme si starosti…
Keď myslíte na to, že sa môže stať niečo zlé, priťahujete si nešťastia. A čím reálnejšie si tieto nešťastia predstavujete, tým viac si škodíte. Disciplína vedomia je teraz, keď sa u nás objavila vysoká úroveň energie, veľmi dôležitá. Jedným zo základných zákonov Vesmíru je – nespôsobovanie zla ani v myšlienkach. Teraz to nemôže byť len…
Představte si, že stojíte proti někomu, kdo doslova kypí hněvem a křičí na vás. Nejradši byste mu odpověděli stejně. Jenomže když budete křičet taky, situaci to nijak nezlepší. Jak se ovládnout a udržet se? Jak zadržet hněv, v čem je základní chyba a jak ji napravit? Jak ulehčit situaci nejen sobě, ale i ostatním?
Během naší duchovní praxe (sádhany) se může objevit nesčetný počet nástrah, které nás mohou odklonit z přímé vzestupné cesty, jenž nás vede k duchovnímu naplnění. Abychom neomezovali sami sebe a neuvízli ve stále stejné fázi, je nezbytné mít určitý nadhled úseku cesty, který nám zbývá projít.
Vím jistě, kdy se v životě ženském, nacházíme v největším energetickém průseru. To, když začneme opouštět ženskou sílu a stáváme se matkami kvočnami. Začíná tonenápadně, takže ani nepostřehnete, že jste zase uprostřed kvočního životním cyklu. Ráno vstáváte do tmy, připravujete snídaně pro děti, letíte do práce, kde se nezastavíte, pak zase letíte z práce, kontrolujete…
… a nový začátek. NIKDO TI NIC NEDLUŽÍ. Je to tak jednoduché, zbavit se přeludu vlastní důležitosti a významu v očích těch, které potkáváš…