Na dnes…
Dva lidé nemusejí myslet naprosto stejným způsobem, aby si navzájem seděli. Musejí si jen uvědomit a respektovat, že odlišné není špatné, ale jen odlišné.
Doe Zantamata
Dva lidé nemusejí myslet naprosto stejným způsobem, aby si navzájem seděli. Musejí si jen uvědomit a respektovat, že odlišné není špatné, ale jen odlišné.
Doe Zantamata
Tvrzení, že Bůh stvořil člověka k obrazu svému, je správné. Jenomže je obvykle chápáno špatně. Bůh může mít jakoukoli podobu, jeho podstata nespočívá v hlavě, dvou rukách a dvou nohách. Srovnáme-li Boha s oceánem a člověka s kapkou, pak jejich podstata je táž – voda.
Ženy jsou i dnes stejně jako před tisíci lety magnetické a realistické bytosti. Jejich mozek pracuje jako síť, kde je propojená každá oblast se všemi ostatními. Primárně užívají city, jimiž mají odpradávna sklon neustále hodnotit svět vůkol sebe. Zatímco jejich myšlení je ve vleku věčně se měnící pocitů.
Mlčanie nám umožňuje vidieť všetko v inom svetle. Len ten, kto sa naučil mlčať, bude schopný dotknúť sa srdca blížneho.
(Matka Tereza)
Mnohokrát v životě se nám zdá, že o něco velmi usilujeme, snažíme se, obětujeme se a nakonec se vůbec nic nestane, jako by veškerou naši snahu pohltila černá díra. Jsme vyčerpaní a máme v sobě nepříjemný pocit naprosté zbytečnosti.
Vztahy představují příležitost poznat se ze všech úhlů. Každý člověk včetně kolegů v práci, spolužáků a životních druhů nám ukazuje něco o nás samých, ať se to týká zklamané důvěry či zoufalé snahy zaplnit prázdnotu. Budeme-li dost moudří, abychom rozpoznali sdělovaná poselství, odhalíme postoje, kvůli nimž trpíme a dostaneme tak klíč k jejich změně a tím ke změně našich vztahů a kvality našeho života.
Požadavky, které máme vůči ostatním, to jest naše očekávání, vycházejí z pocitu nedostatečnosti a strádání.
„Samotným nám připadá, že to, co děláme, je jen kapkou v oceánu. Ale oceán by byl ochuzen právě onou chybějící kapkou.“
– Matka Tereza