Čím těžší se to zdá, tím větší vděčnost za to všechno, co se v procesu děje. Udělat z toho největší přednost a poděkovat. Bez odporu a nebo apatie – bez myšlenek: nic necítím, necítím své tělo, necítím sebe… Nevím už jak dál, i když už všechno vím…. tak jsem jen jednoduše NEPŘIJAL/A TO, CO JE – SVŮJ PROCES A SEBE V NĚM.
Ráda bych napsala slovo strach vyměňte za slovo láska, ale není-li zbytí a lidé stále žijí ve svém strachu, vezmeme za vděk jinou výměnou.
Vravím si, že ak mám byť vo svojom pravom strede, musím sa naučiť hovoriť veci, ktoré cíti moja duša, zrozumiteľne, pevne a stáť si za nimi. Ak tak neurobím, neustále si k sebe budem priťahovať ľudí, ktorí mi budú iba „brať“ a budem pre nich iba „zdroj“… a ja od nich budem očakávať vďaku. Budem…