VDĚČNOST ZA PROCES A DŮLEŽITOST PŘIJÍMÁNÍ

Čím těžší se to zdá, tím větší vděčnost za to všechno, co se v procesu děje. Udělat z toho největší přednost a poděkovat. Bez odporu a nebo apatie – bez myšlenek: nic necítím, necítím své tělo, necítím sebe… Nevím už jak dál, i když už všechno vím…. tak jsem jen jednoduše NEPŘIJAL/A TO, CO JE – SVŮJ PROCES A SEBE V NĚM.

Přijímání chybí teplo a láska. Přijetí zažehne oheň, který musí jít přímo do srdce a tam vzniká energie – vždy tedy musí jít přímo do srdce, s láskou a s pochopením.

Co brání přijetí?
Příliš mnoho příběhů v hlavě, vlastní pravda a nadřazenost ve smyslu – tohle já všechno už přeci vím… to je pořád dokola, ale co s tím mám dělat? Hledání, jak se vyhnout přijetí. Co takhle s tím nic nedělat, ale naučit se přijímat? Je tu pak cítit povýšenost, tvrdost a nezdravá mužská energie, která jde v energii, která si sice drží vlastní pravdu, vlastní názor, že to tak všechno je a musí být – ale, která v tu chvíli vůbec nic necítí – především ne lásku a teplo. Nedokáže se vcítit a vnímat energii za slovy. Dokáže jen rozlišovat slova jako taková, ale nikdy nevnímá celek. Slova i energii současně. Tady se tato nezdravá mužská energie v nás, povyšuje nad ženskou energií. Je tu cítit ponížení a převaha, která vede jen k tomu, že si držíme NÁZORY, PRAVDY, ALE NIC NECÍTÍME, ani v tom nenacházíme společnou řeč, protože SRDCE JE ZAVŘENÉ. Hlava tu válcuje srdce. Chlad rozumu tu převažuje nad teplem přijetí a lásky.

S přijetím musíme jít nejdříve do srdce, přes ženskou energii! Ona je tím spojovacím mostem. Nejdříve se zastavíme, procítíme, jdeme do souladu a tam se ukáže cesta, která nemá žádný názor, ani pravdu. Všude, kde je to emoční a nepříjemné to již racionální názor a pravda nepřijímá – tam je to příliš bolestné, ale je to přesně ten krok, který se má překročit, s veškerou láskou, kterou do toho můžeme v tu chvíli dát. Ať to bolí, jak chce, nechť se to otevře a prožívá s otevřeným srdcem.

CO S TÍM, KDYŽ SE TOČÍME V KRUHU NEPŘIJETÍ?

Netočit se v kruhu utrpení, ale jít do svého středu. Do souladu se sebou, vystoupit z toho příběhu a dění kolem v procesu. ZASTAVIT SE, navzdory tomu, jak je ten příběh a proces silný. Dostat se k sobě do středu a udělat z toho, co se právě teď děje přednost – ve smyslu, pomilovat to a přijmout jako tu největší lásku a dobro pro sebe. Jako DAR.

Vidět světlo i v té největší tmě – to je to největší umění. Nepodléhat příběhu, ani tmě, ani tomu, že tě to smílá a kouskuje, háže do emocí, nebo apatie, nebo smrti… V té nejtěžší energii, z toho udělej dar a poděkuj za to, že se to právě teď děje. Poděkuj sobě, že v tom stojíš a přijímej z toho lásku a energii, kterou ti posílá zdroj. Ten nerozlišuje duálně. Ten nikdy nerozlišuje dobré a zlé. Je v tom jednota, takže bez ohledu na to, jak to rozlišuješ v té chvíli ty – přestaň s tím. A buď s tím v jednotě. Buď v tom středu, kde jsi v jednotě s procesem, se sebou a v jednotě se vším.

O to více bude zesilovat příběh o tom, že je to začarovaný kruh, tady nevěř myšlence. Tady se jen zastav, přestaň v tom kruhu teď hned jet, zastav příběh, dráhu kruhu, pohřbi to a zaměř se na druhý břeh – ve světle to všechno uvidíš jinak a ze svého středu také.

Nehledej už:
CO JE ZA TÍM?
SCÉNÁŘE
PŘÍBĚHY.

Naopak udělej:
ZASTAV SE.
PODĚKUJ, ŽE SES MOHL/A ZASTAVIT A VIDĚT TO Z JINÉHO ÚHLU, VNÍMAT, CÍTIT, PROCÍTIT SEBE, JÍT ZNOVU DO SOULADU SE SEBOU

I ve smrti (nemoci) vidím ten dar – vidím hloubku, vidím tu lásku, kterou skrze zdroj v sobě dostávám právě teď, že nás provázím procesem, který si žádá mnoho energie a sil – musím k tomu rovnovážně přijímat lásku a teplo – to přijmu jedině tak, že se zastavím a budu ve svém středu. Nejde ji přijmout ve chvíli, kdy jsem v kruhu a motám se tam, kdy jsem v příběhu a nebo ve své hlavě. Kdy živím scénáře a snažím se něco v mužské energii VYŘEŠIT. Kdepak, nevyřeším už nic. Na nic již nepřijdu. Je to jasné. Je to už prozkoumané zleva, zprava, nahoře i dole. Na nic už nepřijdu, nic nevyřeším. Na nic už se nesmím ptát. ANI JAK TO VYŘEŠIT, ANI JAK TO UDĚLAT….

Právě v tomto bodu musím přejít do ženské energie. A PŘIJÍMAT… S LÁSKOU A V LÁSCE. MILOVAT TO. Cítit to v těch největších hlubinách a přitom zůstat v souladu, nikoli v příběhu a řešitelských snahách.

JAK SE V TOM VYŽIVIT… abych měla nějakou energii v procesu, když už to nezvládá mé tělo energeticky a fyzicky. Je tu únava, nebo i nemoci, nebo cokoli, co říká, už nemám sílu jít dál – co je sebedestrukční a motá se stále ve svém dávném příběhu, aniž by z toho mělo ochotu vystoupit. Co se více blíží k smrti, než k životu a neváží si procesu – nevidí v něm žádný dar….?

Výživa pro tělo, duši, i energii přichází okamžitě, jakmile jsi ve svém středu. V souladu se sebou (to znamená v dobrém pocitu bez příběhu).

VÝŽIVA JDE SKRZE LEKCE A PROCES.

VŠE, CO BEREME JAKO LEKCE, JE PRO NÁS VÝŽIVOU. A TATO VÝŽIVA, COŽ JE PRO NÁS NYNÍ NOVÉ A JEŠTĚ NE PŘÍLIŠ UKOTVENÉ – JDE Z TOHO, CO NAZÝVÁME V DUALITĚ NEGATIVNÍM (ŠPATNÝM, ZLÝM, SKRYTÝM, ČI TEMNÝM, ODPORNÝM….) NEBOŤ VÝŽIVA JE SPOJENÁ S PŘIJETÍM, KDYŽ NEPŘIJÍMÁŠ VŠE (A TO I DRUHOU STRANU MINCE), TAK NIC NEPROUDÍ K TOBĚ, ANI OD TEBE. JEDINĚ KDYŽ PŘIJÍMÁŠ, JSI VYŽIVOVÁN/A.
VŠECHNY LEKCE A SITUACE NÁS UČÍ, JAK JSME NA TOM S LÁSKOU A PŘIJETÍM. JAK JSME NA TOM S POSUZOVÁNÍM A ROZDĚLOVÁNÍM NA DOBRÉ A ZLÉ.

A CO TĚLO?
pokud je přítomná láska a přijetí, pak tělo dostává vše, co potřebuje a není zde místo pro nic jiného… ani pro únavu, ani pro nemoc. Když přijímáš, máš všechno, pokud nepřijímáš – pomalu umíráš. Informace z poslední dnů říkají, že nejdůležitější je VZDUCH, jako energie, která vyživuje tělo. Dech, vzduch… více než pohyb. Zůstaň sedět a dýchej, pokud je únava příliš velká. A samozřejmě vyrovnávej – dávání a přijímání. Energie musí být vždy vyrovnána.

Jak na sebedestrukční část, která žije ve starém příběhu?

Tato část má pokřivený pohled na sebe a ostatní, má také pokřivený pohled na své tělo, na svou krásu. Stále se srovává s něčím, někým, a nejvíce sama se sebou. Porovnává se s pokřiveným pohledem a není pak možné vidět sebe v lásce a přijetí – tedy ze svého středu a také z toho, jak tě vidí ZDROJ. Chce to vymanit se ze sebedestrukčního bahna a přijímat více světla a horního světa, kde je výživa pro tebe každý den. Vyžaduje se jen, abys vystoupil/a z kruhu a příběhu (hlavy) a přešel/přešla do středu, ke zdroji a tam posečkal/a dokud se znovu nevyživíš energií, láskou a teplem. Jen tam zůstaň a přijímej. Na to však musíš opustit řešící energii, kterou má tvá hlava a mysl. Naučit se znovu přijímat lásku, teplo i to, že si zasloužíš všechno – že na tebe zdroj nemá pokřivený pohled, jen ty ho živíš příběhem a začarovaným kruhem. Nedovol to již. Řekni tomu dost. Dovol své vnitřní autoritě, ať to utne, postaví se tomu a vybere si SOULAD a svůj střed.

Přijímejme vše, co je jako dar.
Ať se to tváří jakkoli těžce a špatně, a zle… je to ve skutečnosti stejné jako dobré, lehké…

Jakýkoli pokřivený způsob vidění na svou duši a tělo ukončíme v tu chvíli, kdy se zastavíme a jdeme do svého středu. Je to místo, kde není žádné POSUZOVÁNÍ. Neboť jsme zvyklí stále něco posuzovat. Rozdělovat duálně na dobré a zlé. Bylo to v určité fázi procesu velmi důležité, rozdělovat, protože bez toho, bychom nemohli poznávat, co chceme, co potřebujeme, potřebovali jsme v tom své ego, abychom se od něj učili jít do svého středu, přijímat, milovat…. a je to potřeba i nadále, dokud se nenaučíme PŘIJÍMAT VŠE. Přijímat sebe s láskou, přijímat své tělo s láskou bez našeptávače, který říká: podívej se… tohle ti ještě chybí, tohle přebývá… s neustálým srovnáváním a porovnáváním. Přijímat proces a nesoudit ho. Neboť neustále soudíme… všechno a nejvíce sami sebe.

Nechť se všechny tyto informace nestanou jen slovy, ale energií, kterou budete číst mezi řádky. Důležité je obojí. To, co je viděno, i to, co je skryto a musí se nacítit. Je to jednota a propojení obou principů. Je to jednota, kterou hledáme ve všem. V sobě, ve vztahu, ve spojení… v božském i skrytém.

Shumavan

Ve spolupráci s Athelaj, se kterou jsme tento týden procházely procesem a přijímaly tyto informace pro nás a pro všechny, kteří procházejí ve velkých hloubkách, skrze otázky klientů, vlastní proces a její obrazy… Právě teď maluje sérii TĚLO… velmi důležitou k přijetí těla a přijetí všeho, i výživy, která jde přímo ze zdroje. Děkuji ti za všechno, co tvé obrazy otevírají, je to dar… mistře