Proč mají lidé tolik nepořádku a zbytečných věcí

Během těch mnoha konzultací, které jsem poskytla, abych lidem pomohla zbavit se nepořádku, jsem si ověřila, že krámy samy o sobě jsou jen fyzickou, hmotnou stránkou problému. Důvody, proč se nepořádek nahromadil, vždycky leží daleko hlouběji. Výmluvy typu „mám moc práce, jsem líný či ve stresu“ jsou opravdu jen výmluvy. Uděláte-li si čas na to, abyste si ty věci pořídili (a na to si lidé čas udělají velmi snadno), jistě si můžete udělat čas i na to se jich zase zbavit. Tyto výmluvy jsou pokusy, jak se vyhnout nutnosti podívat se na psychologické důvody hromadění.

Než v této otázce pokročíme dál, dovolte mi, abych na tomto místě uvedla, že podle mého názoru děláme vždycky to nejlepší, čeho jsme v dané chvíli schopni. Takže jakékoli soudy na téma nepořádku – ať už vlastního nebo cizího – rovnou odhoďme. Stejně tak se zbavte pocitu viny, pokud jej máte. Máte-li ve svém životě nepořádek, tak jste jej z nějakého důvodu potřebovali vytvořit. Čili nepořádek, který teď máte, z nějakého důvodu byl až do této chvíle ve vašem životě důležitý.

Cílem této kapitoly je pomoci vám pochopit, proč jste nepořádek v minulosti potřebovali, a to vám pomůže se jej zbavit a už ho v budoucnosti nehromadit. Tyto vzorce chování jsou uloženy hluboko v podvědomí, a pokud si je neuvědomíte, ovládají váš život. Když si je uvědomíte, ztratí postupně nad vámi svou moc a brzy se budete moci se smíchem ohlédnout za svými dřívějšími legračními taktikami hromadění věcí.

Podívejme se teď tedy na některé důvody, proč jste měli potřebu skladovat věci, které máte.

1. SKLADOVÁNÍ VĚCÍ PRO PŘÍPAD „CO KDYBY“

Toto je důvod číslo 1, který lidé uvádějí, proč se se svým nepořádkem nerozloučí. „Nemohu to vyhodit,“ prohlašují, „protože se mi to jednou bude určitě hodit.“

Každopádně mějte rozumné zásoby věcí, které pravidelně používáte, ale skutečně potřebujete všechny ty (a zde si prosím doplňte sami) věci, které tolik let skladujete?

„Kdo ví?“ odpovíte a vzpomenete si na ty případy, kdy jste něco vyhodili, a pak jste zjistili, že to nakonec potřebujete. Tak mi dovolte, abych vám vysvětlila, proč se tohle děje a jak to změnit.

Schovávání věcí pro případ „co kdyby“ ukazuje na nedostatek důvěry v budoucnost. Děláte-li si starosti, že něco budete potřebovat, když to teď vyhodíte, pak zcela určitě se již po krátké době vaše podvědomí postará a vytvoří situaci, kdy budete potřebovat přesně tu věc, i kdyby to bylo až nepochopitelné. „Já to věděl, že se ta věc bude ještě hodit!“ vykřiknete, ale pokud byste uvažovali jinak, mohli byste tuto potřebu odvrátit. Sami jste tu situaci a tu potřebu vytvořili, protože jste věřili, že nastane! Máte-li spoustu věcí a krámů, na nichž doslova visíte, protože uvažujete právě takto, vysíláte frekvenci nedůvěry a vždycky se budete ve vztahu k budoucnosti cítit zranitelní a nejistí.

Často si neděláte starosti jen kvůli vlastní budoucnosti. Můžete si také upřímně přát pomáhat druhým. Takže pak už schováváte absolutně všechno pro případ „co kdyby“ se to někomu mohlo hodit. Takže teď schováváte věci kvůli lidem, které možná ještě ani neznáte, a situacím, které s největší pravděpodobností nikdy nenastanou. Takže je zhola nemožné vyhodit cokoliv!

Obzvlášť dojemné příklady tohoto typu nepořádku „to se ještě někdy může hodit“, s nimiž jsem se doposud setkala, zahrnují například:

Když se doma porozhlédnete, asi najdete vlastní absurdní položky, které můžete k tomuto seznamu přiřadit.

Dobrá zpráva je, že když už jednou plně pochopíte roli, kterou sami hrajete při vytváření naléhavé potřeby věcí, jichž jste se nakonec rozhodli zbavit, přestane se to tímto způsobem odehrávat. A pak, když se rozhodnete věci ze svého života propustit, nebudete je už nikdy potřebovat, anebo pokud se taková potřeba ukáže, podobné anebo lepší věci se ve vašem životě objeví v pravou chvíli. Pravda, na tohle je potřeba jisté praxe, ale každý se to může naučit. Budete-li ve svém životě zachovávat principy otevřenosti a jednoty, zjistíte, že k vám věci přicházejí v okamžiku, kdy je potřebujete.

2. IDENTITA

Dalším důvodem, proč jste připoustaní ke svým věcem, je možná pocit, že je s nimi spjata vaše identita. Podíváte se na útržek lístku na představení, které jste viděli před deseti lety, a řeknete si: „Ano, byl jsem tam, viděl jsem to.“ Nebo se podíváte na dárek, který jste dostali od přítele či přítelkyně, a řeknete si: „Ano, měl jsem ve svém životě člověka, kterému na mně tak záleželo, že mi daroval tohle.“ V tom, že máte kolem sebe tyto upomínky, možná cítíte jistou odpověď na otázku, kým jste.

Samozřejmě je v pořádku, že si ponecháváte nějaké dárky a upomínky na šťastné časy, za předpokladu, že i v současnosti mají pro vás cenu a že jich není tolik, aby vaši energii poutaly k minulosti místo k přítomnosti. Z tohoto důvodu byste měli dělat pravidelné probírky, aby věci, jimiž se obklopujete, byly opravdu v souladu s tím, kým v současnosti jste.

Nicméně zbavit se „přežitků“ tohoto typu může představovat zcela specifický problém. Někdy se s nimi natolik identifikujete, že máte pocit, jako byste s nimi vyhazovali i část sebe, anebo je-li to dárek od přítele či přítelkyně, jako byste se zároveň zbavovali i jeho laskavosti a přátelství. Tohle platí v případě mnoha protichůdných pocitů při vyklázení nepořádku, který má sentimentální náboj, a do jisté míry jsou tyto pocity pochopitelné. Naše věci se postupně naplňují našimi vlastními frekvencemi a obzvlášť věci, které často používáme, máme rádi nebo jsme je sami vytvořili, jsou prostoupeny naší vlastní energií. Dárky od přátel, především ty, kterých si sami vysoce cení a chtějí, abyste je „měli právě vy“, jsou zase prostoupeny jejich energií. A to je mimochodem jeden z důvodů, proč se lidé cítí tak citově zničeni, když přijdou o všechno, ať už v důsledku krádeže, požáru či povodně. Oplakávají část sebe sama a svých přátel, které ztratili spolu s věcmi (i když takové události jsou většinou úžasné, přímo z nebe seslané příležitosti, které poskytují v životě nový začátek).

Faktem zůstává, že naše vlastní pokračování života a pocit pohody nezávisí na žádných předmětech, které jsou i nadále v našem vlastnictví. Je úplně v pořádku tyto věci propustit. Pokud se s určitými věcmi identifikujete velmi silně a chcete si to ulehčit, pak jim najděte nový, dobrý domov. Propusťte je s láskou a dejte je někomu, kdo si jich bude vážit a bude je používat. Nakonec takto budete cítit větší pocit viny, když si je necháte, než když se od nich osvobodíte, protože když na nich budete lpět, připravíte je o možnost nového života s někým, kdo je bude opravdu používat a vážit si jich!

3. SPOLEČENSKÉ POSTAVENÍ

Jinými slovy to vystihuje taktika „porovnávání se sousedy“. To slouží k pozvednutí nízkého sebevědomí. Tím neříkám, že každý, kdo obývá velké sídlo, má nízké sebevědomí. To vůbec ne. Ale mnoho lidí si vytváří pasti úspěchu jen proto, aby s někým drželi krok, a žádné množství „věcí“ nebude nikdy dostatečné, dokud se jim nepodaří se dostat do kontaktu s hlubšími důvody sebeúcty.

V našem dnešním, moderním a na hmotné statky orientovaném světě je velmi snadné zapomenout na to, kdo jsem a proč tu jsem. A nikde to není vidět více než ve Spojených státech, kde vaše osobní postavení je často hodnoceno ne podle toho, kdo jste a jaký jste, ale podle vaší ceny a významu. Ovšem pokud vlastníte věci z tohoto důvodu, kupujete si iluzi, protože nic z toho si nemůžete vzít s sebou v okamžiku smrti. Vaše postavení coby věčné, nesmrtelné duše je vyjádřeno zcela odlišnými principy, než jsou ty, které stanovuje náš pomíjivý, materialistický svět.

4. POCIT JISTOTY

Je rozumné mít základní hnízdící instinkt a vytvořit si domov, který slouží vašim potřebám, ovšem v jisté chvíli se motivace pro získávání dalších a dalších věcí míjí účinkem. Současné reklamy jsou vytvářeny s úmyslem využít našeho pocitu nejistoty. „Nemáte-li toto, jste méně člověkem“ je typické, více či méně skryté poselství, které nám reklama předává. Ověřte si míru vlivu reklamy – až příště půjdete po ulici, zkuste nečíst reklamy a reklamní billboardy. Pokud nejste v zemi, jejímuž jazyku nerozumíte, je to velmi obtížné. Tyto mnohamilionové reklamy nás neúnavně formují, jsou velmi přesvědčivé a my si to ani neuvědomujeme. Jsme reklamami přímo bombardováni – v televizi, v rádiu, v novinách a časopisech, na plakátech, tričkách, na internetu, na co si jen vzpomenete – a všechny nás vyzývají kupte si, kupte si, kupte si.

Ale v tom je ten problém – nezáleží na tom, kolik toho vlastníte, pocit jistoty nemáte nikdy. Jakmile získáte jednu věc, vždycky se objeví něco dalšího, co „potřebujete“. A potom je tu další problém, děláte si starosti, abyste nepřišli o to, co už máte. Někteří nejvíce nejistí lidé, s nimiž jsem se setkala, jsou multimilionáři. Nakonec zjistíte, že všechny věci jsou v procesu neustálé změny. Taková věc jako jistota neexistuje. Je to mýtus.

5. TOUHA VLASTNIT

Podívejme se, co se děje, když se rozhodnete koupit si něco nového. Dejme tomu, že jdete nakupovat a díváte se po novém saku. Objevíte jedno, které se vám opravdu líbí, necháte ho být, abyste se přesvědčili, jestli nenajdete nějaké lepší, a přichází jiný zákazník, který sako bere do ruky a vypadá, že by měl zájem si ho koupit. Zmocní se vás panika – „To je MOJE sako!“ myslíte si. A pak pocítíte úlevu, když ho dotyčný odloží a jde dál, anebo rozpaky, když zasáhnete a řeknete, že jste tu byli první. Tyto pocity mohou být velmi silné, ale objektivně je to jen sako, které ještě před pár minutami pro vás nic neznamenalo.

Pak si ho koupíte, přinesete domů a váš vztah k němu je stále silnější. Když se druhého dne ušpiní, natrhne nebo ho třeba rozšlápne slon, tak je to hotové neštěstí! Katastrofa! Učiněná pohroma! A přitom ještě před dvěma dny, než se objevilo ve vašem životě, pro vás nic neznamenalo. O čem to svědčí?

6. ZDĚDĚNÝ SKLON K NEPOŘÁDKU A HROMADĚNÍ VĚCÍ

Většinu vzorců chování přejímáme od rodičů. A pokud jeden z rodičů či oba byli sběratelé věcí, pravděpodobně jejich rodiče byli také sběrateli věcí a jejich rodiče před nimi také. Tyto vzorce se dědí z generace na generaci.

Abyste viděli, čemu musíme čelit, pocházíme-li z dlouhé linie sběratelů věcí, podělím se s vámi o šokující zjištění. Budeme-li brát v úvahu jen posledních šest set let vaší rodinné historie, dejme tomu dvacet generací, a měl-li každý z vašich předků dvě děti, pak celkový počet vašich přímých předků za toto období bude přes milion lidí. To už je pěkné generační sběratelství, s nímž je třeba se vypořádat!

Mentalita „co kdyby“ je součástí psychologického stavu vědomí chudoby (opak vědomí prosperity) a obvykle je předává rodič dítěti. Takže i když jste vy sami v životě netrpěli hladem nebo nedostatkem, ti, kteří vás vychovávali, kdysi takové strádání zažili a zaseli do vás strach. A tak lidé v Americe s sebou stále vláčejí citové závaží strachu z dob velké hospodářské krize z roku 1929, mnoho lidí v Irsku si v sobě nese dědictví velkého hladomoru ve 40. letech 19.století, lidé mnoha národností pamatují válečné příděly, atd. Rozhodnete-li se uvažovat jinak, osvobodíte se od strachu těch, kteří vás vychovávali. Pokročíte-li ještě o krok dále a budete se soustřeďovat na hojnost a dostatek, místo abyste si dělali starosti kvůli případnému nedostatku, budete se moci šťastně zbavit věcí, které už nepotřebujete. Dokonce se pak už nebudete moci dočkat, až se jich zbavíte, a vytvoříte tak prostor pro to, aby do vašeho života mohly přijít nové a příjemné věci.

Co se stane vašim dětem, pokud se vy sami nenaučíte zacházet s mánií hromadit věci? Teď máte šanci očistit vaši rodinnou linii pro všechny budoucí generace a při této příležitosti pomoci i sami sobě.

7. VÍRA, ŽE VÍCE JE LÉPE

Uvedu vám jeden příklad. Na Západě máme celou škálu kuchyňských nožů. Malé nože na krájení malých věcí, velké nože na krájení velkých věcí, některé jsou zubaté, jiné hladké, které jsou lehké, jiné těžké. Pečlivě si vybíráme nejvhodnější nůž na zvolenou činnost.

Přijedete-li na Bali, zjistíte zajímavou věc. Nejenže v domácnosti je jen jeden nůž používaný k mnoha účelům, které si ani neumíme představit, ale dokonce i pětileté dítě s ním zachází šikovněji než většina západních kuchařů (jen některého požádejte, aby vám oloupal ananas!). To reklamní divotvůrci nám namluvili, že potřebujeme takové množství nožů a kráječů!

Tento přístup „více je lépe“ se nám snaží vnutit výrobci, kteří chtějí vytvořit potřebu, aby mohli své výrobky prodat, a důvěřivci jim na to vždycky naletí. Až vám příště ve schránce přistane další katalog všech těch „užitečných věcí, o kterých jste nevěděli, že je potřebujete“, dopřejte si obveselující půlhodinku čtení a přesvědčování, oč by váš život byl lepší, kdybyste měli to či ono s protiskluzovou úpravou, více funkcemi a snadnou údržbou, a pak brožuru škodolibě vyhoďte, aniž byste si cokoliv objednali. Když odoláte a nenecháte se zlákat k takovému nakupování, zažijete velmi osvobozující pocit, a stejně byste to nepoužívali!

8. LAKOTA

Zapřisáhlí sběratelé věcí se odmítají s některými krámy rozloučit, dokud nemají pocit, že si to za své peníze užili až do poslední nitky. Tohle platí i v případech, kdy to dostali ve slevě nebo to našli. Připadá jim neslušné se předmětu zbavit, dokud z něj nevymačkali poslední kapku užitečnosti, i kdyby měl na svou chvíli čekat donekonečna.

Nicméně pokud lpíte na věcech z toho důvodu, zjistíte, že život není spravedlivý. Když blokujete tok energie tím, že se jako klíšťata držíte starých krámů, nemohou do vašeho života přijít snadno nové a příjemné věci. Povolte trochu sevření a sledujte, co se stane.

9. POUŽÍVÁNÍ VĚCÍ K POTLAČENÍ CITŮ

Cítíte se nesví, máte-li kolem sebe příliš mnoho volného místa či máte-li příliš mnoho volného času? Věci a nepořádek příhodně tento prostor zaplní a také vás zaměstnají. Ale čemu se vyhýbáte? Obvykle je to samota, strach z důvěrnosti, žal nebo nějaký jiný potlačený pocit, takže se zdá být snazší se zahrabat do nepořádku a změti věcí, než se s tím nějak vypořádat. Nicméně potlačovat to stojí neuvěřitelné množství energie. Užasnete, jak se váš život doslova odpíchne od země, až se nakonec postavíte svému strachu a najdete sami sebe. Zbavování se věcí je ještě nejméně bolestný způsob, jak toho dosáhnout, protože to můžete dělat podle svého tempa.

10. OBSESIVNĚ KOMPULZNÍ PORUCHY

Někteří lidé mají tolik věcí a krámů, že to hraničí s vážnou obsesivně kompulzní poruchou. Pokud jste se dostali do stavu, kdy nikdy nic nevyhodíte, protože máte strach, že to později budete potřebovat, tato kniha vám pomůže problém pochopit, můžete také vyhledat odbornou pomoc zkušeného terapeuta (kognitivně behaviorální terapie má v tomto směru poměrně vysokou úspěšnost). Setkala jsem se s lidmi, kteří schovávali doslova všechny účtenky, všechny plastové tašky a pytlíky, všechny noviny a vůbec všechno ostatní, protože je úplně paralyzoval strach, co by se mohlo stát, kdyby to nedělali. Pak se jejich domov stane noční můrou, kterou si sami stvořili, místo aby byl pravým domovem, kde je možné nabrat síly a zase vyrazit do světa.