Ak by sme sa pozreli na definíciu zdravia podľa svetovej zdravotníckej organizácie dozvedeli by sme sa, že ide o úplnú fyzickú, psychickú, duševnú a duchovnú a sociálnu pohodu. Je to samozrejmé, keďže človek je telesno-duševno-duchovno-sociálna bytosť, jeho stav zdravia teda musí byť dosahovaný na všetkých týchto úrovniach.
Navazuji na článek „zablokovaná jarní energie“ který jsem publikoval na facebooku nedávno…Když na vás přijde období, kdy se cítíte neustále unavení, ztrácíte inspiraci, cíle života, motivaci, bylo by dobré se porozhlédnout po vašem životním prostoru, nebo ještě jinak po domě či bytě ve kterém žijete.
Několik dní je u nás už jaro, a já jsem nezaznamenal na lidech žádnou výraznou změnu. Žádný výraznější příliv energie, žádné „oživnutí“. Kam se poděla naše přirozenost, radovat se z drobných věcí ?
Obloha zlátne sluneční energií a den se prodlužuje. Světlo se šíří stále více, láska se rozpíná. Motlitby proudí do Vesmíru a jejich láskyplnost je vede ke správnému cíli. Mnohá slova prosí za odpuštění, další děkují s velikou pokorou a mnohá slova formují skutečnost. Neboť na počátku bylo slovo.
Každý, s nímž se setkáme nebo spojíme, každý člověk, s nímž žijeme nebo se denně stýkáme, má na nás určitý vliv, jenž je buď k dobru nebo ke škodě.
Odpoveď som dostala už pred pár rokmi a povrdil mi ju Lazarev (len som to nevedela pomenovať a nevedela som súvislosti 😀 ) … Skúsim Vám napísať niekoľko vecí, ktoré už skúšam nejaký ten rôčik a ktoré povedal aj Lazarev- teda spojím vyskúšané s počutým 🙂
V případě že se ještě v této době necítíte svěží, s myslí jako znovuzrozenou, jestliže se ráno po probuzení necítíte plni energie, jestliže v práci nemáte nápady a jste “vyhořelí“, je vaše jarní energie blokována.
Každý strom žije, má duši a také obrovskou životodárnou sílu. V minulosti lidé tuto 
sílu dokázali využívat; měli své posvátné háje velkých dubů, buků či kaštanů, které mnohde působily také jako věštírny. Jakmile se lidé odebrali do posvátného háje a pod jejich mohutnými větvemi se uložili ke spánku, duchové stromů jim nabídli vyřešení jejich problému. Také nemocní přicházeli pro zdraví a mnozí je také tímto způsobem získávali. Proto i pouhé ulomení větve v posvátném háji bylo považováno za hřích a věřilo se, že poraněný strom pachatele potrestá buď smrtí nebo nemocí.
Bohužel musíme konstatovat, že my dospělí jsme se už dávno odnaučili dětem více naslouchat a spíše se je snažíme řídit. Samozřejmě, v mnoha případech je to správné, protože děti samotné se správně nevychovají. Musíme jim jít příkladem. Ale mám na mysli věci kolem nich, jejich svět, jejich cit pro věci, který nám v drtivé většině případů uniká, a co víc, v podstatě si toho nejme schopni ani všimnout.