Kdy už se pustit a odejít?

Každý z nás už zažil chvíle, kdy si nebyl jistý, jaký krok by měl dále učinit – a zda by vůbec nějaký měl dělat. 
„Mám v tomto vztahu zůstat a nebo mám odejít? Mám si udržet tuto práci, a nebo se podívat po jiné? Jsem šťastný v tomto městě a nebo bych se měl odstěhovat jinam?“
I když se můžete cítit velmi zmateni při takovém rozhodování, existují snadno rozpoznatelné varovné známky, které vám řeknou, kdy už je čas jít.

Prijatie…

Vzdát se snažení i úsilí a přijmout NIC, že nejsem nic a nikdo, bývá velkou výzvou. Nezaplňovat již žádnou prázdnotu a nenaplněné potřeby z dětství jakoukoli náplastí, ale říct DOST – teď jsem dospělý a beru za to veškerou zodpovědnost, už nemusím plnit žádnou prázdnou díru, o nic se snažit, usilovat o to někým se stát, aby to přineslo uspokojení mě, nebo lidem, kteří mi celoživotně zrcadlí mé rodiče.

Pre (nielen) nastávajúce mamičky

Pre tehotnú ženu – najnebezpečnejší nie je alkohol a fajčenie, ale NAJNEBEZPEČNEJŠIE SÚ URÁŽKY A KRIVDY, KTORÉ NEDOKÁŽE ODPUSTIŤ. Ako porodiť zdravé dieťa? Ako sa treba chovať v čase tehotenstva? Pred počatím dostáva človek vždy možnosť, prakticky vždy, dostáva možnosť prejsť skúškou na zachovanie lásky. Preto sú určité kritické, veľmi vážne momenty v živote každého…

Vymlouvat se na prožité utrpení jen umocňuje utrpení současné

 

Aby člověk mohl to, že se nyní necítí dobře, zdůvodňovat něčím ze vzdálené minulosti (například z dětství), musí onu nepříjemnou vzpomínku udržovat při životě, a tím v sobě aktivuje její vibrace. Bez ohledu na to, zda se nepříjemná situace týká rodiče, sourozence, spolužáka, který vás šikanoval, nebo špatného učitele, neustálé přemýšlení nad ní způsobuje problém i po mnoha letech.