O duálnej duši
Odporúčame každému, koho zajímajú vzťahy duší:
Odporúčame každému, koho zajímajú vzťahy duší:
Vaše vyšší já vás vede správným směrem, abyste mohli udělat změny, které si přejete, a mít to, co chcete. Když vyjdete ze širší perspektivy, pochopíte, že vše, co v životě právě prožíváte, vás připravuje na něco lepšího.
Je nedeľa, čas návštev, stretnutí…
Vážit si sebe znamená vědět, že si všechny své pocity v každé chvíli sami vybíráte. Když mluvíte s lidmi způsobem vyjadřujícím úctu k jejich hlubší bytosti, máte vždycky lepší pocit ze sebe sama. Možná jste si všimli, že když jste dali průchod své zlobě nebo ublíženosti, abyste se zbavili vnitřního napětí, bylo vám nakonec často ještě hůř. Přinejmenším ve vás zůstal pocit nedokončenosti.
Náš chrup je jako klenba. Svorníkem jsou špičáky a základními pilíři zuby moudrosti.
Špičáky rostou v době pohlavní zralosti, zuby moudrosti až tehdy, když proměna proběhne na všech úrovních.
Dolní čelist vyjadřuje vztah člověka k prostředí. Horní čelist ukazuje naše niterná přání.
Způsob a poměr skusu čelisti vyjadřuje, jak vycházíme s okolím.
Ľudia sa neustále zaoberajú otázkami, na ktoré nedokážu nájsť odpoveď a jediná cesta, ako k nej dôjsť, je vyčkať na správny čas. Chceme síce riešiť hneď a hneď poznať odpoveď na všetko a hnevá nás, keď to nejde. Otázky typu: „Prečo sme tu?“, alebo: „Aký má život zmysel?“ sú cestou k depresii, nespokojnosti a nešťastiu.
Ostatní se k vám budou chovat tak, jak se chováte sami k sobě. Nečekejte, až vás lidé začnou respektovat a chovat se k vám pozitivněji. Nezačnou, dokud se tak nebudete chovat sami k sobě.
“…….Lidé mají spoustu tužeb, že ano? Chtějí tohle, chtějí tamto. Jejich touhy nikdy nekončí. Přichází jedna touha za druhou. Pokud se mysl soustředí na vnějšek, na hmotu, pokud vám mysl říká, že jste lidská stvoření, že jste pouze lidé, pak budete právě jen jimi. Musíte se dostat do okamžiku, kdy budete cítit Lásku, do momentu, kdy si budete schopní říct, že „tohle“ (materiální svět) není všechno, protože vaše další touhy nikdy nenaleznou konce. Můžete si přát hezké auto. Ve chvíli, kdy ho dostanete, touha zmizí. Pak si budete přát něco jiného, a když tu věc dostanete, přijde další touha, a tak to půjde dokola.
Až si budete stěžovat, že vás někdo rozesmutnil nebo rozzlobil, zeptejte se sebe sama: „Proč si vybírám zažívat právě tento pocit,“ nebo „proč jsem se rozhodl/a reagovat tímto způsobem?“ Když hledáte vinu v druhých, vzdáváte se vždycky své vlastní síly. Dokážete-li zjistit, proč jste se rozhodli zareagovat na něčí jednání pocitem ublíženosti, mnohé se o sobě dozvíte.