Jste vděční za to, co v životě máte?

Jana Czerneková

Dnes jsem se probudila po bujaré noci s obrovskou kocovinou. Skuhrala jsem, naříkala a strašně jsem si přála, aby mi bylo konečně dobře. Co bych za to dala.. To mě donutilo zapřemýšlet nad tím, jak bereme spoustu věcí jako naprostou samozřejmost. Třeba takový stav, kdy je nám dobře a nic nás nebolí. To je přece přirozené a samozřejmé. Ale běda, jestli se ten stav změní! Začneme ho postrádat a uvědomovat si, že nebýt ho, život by byl sakra těžký. Když se nám udělá konečně dobře, jsme moc vděční a pociťujeme úlevu. Ale vděční jsme jen chvíli. Pak to přestaneme vnímat a opět se to stává samozřejmostí. A já se ptám: „Proč nebýt za to, že je nám dobře, nic nás nebolí a jsme zdraví, vděčný pořád?“

O prianiach…

Vždy když něco děláme či si přejeme, bychom se měli ptát sami sebe: „A potřebuji to já nebo moje rodina k svému přežití? Přinese mi to víc problémů a budu je ochoten řešit? Převezmu zodpovědnost za své skutky? Budu mít více času na sebezdokonalování, seberozvoj, sebevzdělání a zlepšení svého charakteru? Budu mít čas na cvičení pro zdokonalení těla?“

Pracovať spoločne

Vždy mě dojme příklad malého hmyzu, například včel. Přírodní zákony nařizují, aby včely pracovaly společně, mají – li přežít. Výsledkem je jejich instinktivní smysl pro společnou odpovědnost. Nemají žádnou ústavu, policii, náboženství ani morální výcvik, ale díky své přirozenosti pracují věrně pospolu. Občas možná bojují, ale většinou žije celá kolonie ve vztahu spolupráce. Lidé na…

Dbej na to, co si o sobě myslíš a co o sobě říkáš

Tvrzení “Jsem nešťastný” tento stav definuje a ukotví v našem životě. Když říkáme nebo si myslíme negativní věci, vytváříme myšlenkové vzorce, které se automatizují a stávají se naším názorem. Co se potom v našem životě realizuje? “Jsem šťastný.” Říkej to tak často, jak to jen jde. Nechej to proniknout do svého vědomí. Potom bude všechno…