Dôležité vety… „Je mi jedno, že si lidé myslí, že mé představy o vysněném vztahu jsou pohádka. Pokud je pohádka být milován, ctěn, prožívat vášeň a aktivně žít svou láskou – pak ano, pak je to pohádka. Pokud je vzájemný respekt, láska, touha a přátelství pohádka, pak samozřejmě, že chci pohádku! Chci tě milovat, toužit…
Najťažšie, ale najdôležitejšie je, naučiť sa odpúšťať. Sami sebe. ODPOUŠTÍM SI. Odpouštím si, že jsem nebyla vždy schopna dostát nečím očekáváním. si, že jsem nedokázala vždy všechno udělat tak, jak jsem chtěla. Odpouštím si, že prostě nejsem taková, jaká bych opravdu chtěla být. Odpouštím si, že jsem v životě udělala věci, které jsem nechtěla udělat.…
Stres vychází z pocitu, že by se nemělo dít něco, co se děje. Když máme v životě pocit, že něco není tak, jak by to mělo být, stavíme se na odpor. V mysli vzdorujeme tomu, co se děje. To je pocit, kterému říkáme stres. Vyskytl se problém, my se ho chceme zbavit, přetrpět ho, mít…
Človek si už dávno zvykol zabíjať svoju intuíciu takými pojmami ako „je potrebné“, „je užitočné“. Nemá duša prestane signalizovať nebezpečenstvo. Zdá sa, že človek žije rovnako ako predtým: je, pracuje, má sex…. Ale nie v takom množstve, v nesprávnom čase a nie tak ako treba. V dôsledku toho sa odkiaľsi objavia problémy a nešťastia, potom…
7 inspirací pro každý den Láska k sobě je velké téma a cesta na celý život. Možná jste se na tuto úžasnou a vzrušující cestu už také vydali. Na tom, abychom měli rádi sami sebe můžeme pracovat každý den po celý život a stále bude co zlepšovat. Jelikož je to velký proces, mám pro vás…
Znát limity vlastního těla, to je bdělá pozornost vědomí těla.
Nejedná se o myšlenkové limity těla, ale skutečné hranice hmoty.
Abys vědomě naslouchal možnostem vlastního těla, pak ti tělo přirozeně dává hranice fyzického bytí. Neskočíš nezajištěn ze střechy mrakodrapu dolů, pokud znáš hranice a možnosti svého těla, jsi si vědom, že v takovém případě tělo nepřežije. U těchto zjevných věcí je snadné udržet si vědomí hranic těla.
Jedna z nejčastějších otázek, které mi lidé kladou, je zda bude jejich sen úspěšný či nikoli. Obvykle mi lidé říkají, že mají nějakou svou vysněnou kariéru a že by si přáli vědět, zda je pro ně bezpečné odejít ze současného zaměstnání a pohnout se kupředu směrem, kterým si přejí jít.
Celistvost a pravdivost přichází jen skrze nás.
Uvědomit si, že si na nějaké úrovni celistvost stále ještě spojujeme v závislosti na něčem vnějším, je prvním krokem k pravdivosti.
Komu je smutno, měl by si přečíst tuto báseň v próze od amerického právníka a filosofa Maxe Ehrmanna (1872-1945). „Desiderata“ je něco jako přání šťastné cesty do budoucích časů či snad šťastné cesty životem. Ve svém deníku Ehrmann napsal: „Pokud se mi to podaří, chtěl bych tu po sobě něco nechat. Něco jako dárek, nevelký esej naplněný ušlechtilostí“. Někdy v té době napsal „Desideratu“. Bylo to v roce 1927.