Miluji tě, vážím si tě…
Koho? Sebe. Někdo by řekl, že je to samolibé nebo egoistické. Nebo že sebechvála smrdí. Opak je pravdou.
Koho? Sebe. Někdo by řekl, že je to samolibé nebo egoistické. Nebo že sebechvála smrdí. Opak je pravdou.
Podle tradic starých mistrů Feng-shui má každé obydlí strážného ducha. Ti se však liší od bytostí či parazitů z „jiných vesmírných dimenzí“. Duch domova není bytost ani strašidlo, jak by se mohlo z názvu zdát. Už vůbec to není žádné božstvo. Nesmýšlejte o duchu domova takovým způsobem. Duch domova je přirozenou součástí každého domu. Ať věřících nebo nevěřících lidí. S vírou to nemá nic společného.
Jsou to jen dvě strany jedné mince. Ezoterika je dnes pojem. Ale čeho vlastně?
Lidé Země. Máte na výběr. Je zde mnoho možností, jak žít. Každý svým rozhodováním tvoří takovou realitu, po které touží. Lépe řečeno spíše přechází do takové reality, kterou si přitahuje svým smýšlením. Neboť zde existuje vše, je nutno jen si zvolit. Podobné přitahuje podobné a výše vibrací je rozhodující pro proudění energie, pro tvoření si toho, co člověk chce. Ať již ve smyslu pozitivním a nebo negativním.
V prírode má všetko svoje miesto. Každá bytosť, každý stav, každá doba. Keď spadne zo stromov lístie, má to svoj dôvod. Strom sa od zúfalstva neláme, neplače a nenarieka. Nešomre, že má málo, nedupoce koreňmi, nešklbe si konáre. Stojí pevne na svojom mieste a drieme, rozjíma. On vie, že ešte príde jeho jar.
V posledních dnech můžeme všichni pociťovat kolem sebe směs různorodých energií, zaznamenávat u toho energeticko-karmické lekce, které jsme již z našeho pohledu dávno důkladně zpracovali.
Možná si pokládáte otázku:
„Jak to? Proč znovu mám řešit tuto záležitost, mám ji již zcela vyřešenou…“
autor JOLANA DOMINGUEZ
Často trpíme obavami, že nebudeme mít dost lásky nebo věcí a možností, které ji zastupují. Vyplývá to z dětství, kdy jsme dostávali jen kousky či drobečky podmíněné lásky, a z toho, že celá naše kultura je prosáklá představou, že dobro se dává za odměnu. Dítě v naší kultuře zažívá spoustu situací, kdy je “něco za něco”, mnohem méně se však setkává s dáváním jen tak. Výsledkem je napětí ve vztazích: “Vyplatí se mi být laskavý?” “Co z toho mám?” Ale laskavost se vždycky vyplatí, neboť dávání samo o sobě je odměnou.