To, co říkáte, vytváří vaši realitu

zdroj: SVĚT ZÁZRAKŮ·
Nedávno za mnou přišla jedna žena a vykládala mi, jak špatně se jí daří v její práci. „Je ale nemožné najít jakékoli jiné místo,“ říkala mi. „Nikde nic není. Vůbec nic.“
Přestože jsem pro to neměla žádný hmatatelný důkaz, měla jsem silný pocit, že určitě není nemožné, aby si nějaké jiné místo našla a že někde nějaké určitě existuje. Jen o něm neví. Zatím.

Schopnost být sám je schopnost milovat

Schopnost být sám je schopnost milovat. Možná se vám to bude zdát paradoxní, ale není. Jedná se o existenční pravdu: pouze ti lidé, kteří jsou schopní být sami, jsou schopní milovat, sdílet, pronikat do nejhlubší podstaty druhého člověka – aniž by jej vlastnili, aniž by na něm byli závislí, aniž by jej degradovali na věc…

HOJNOST BEZ PODMÍNEK – DÁVÁNÍ A PŘIJÍMÁNÍ

Do našeho života musí nejdříve přijít HLAD. Jinými slovy pocit nedostatku, či naše celoživotní téma, díky kterému neustále hladovíme, což nás pohání k osobnímu růstu a touhy žít život, jaký si přejeme žít. Na počátku tedy ještě žijeme v klasickém nastavení mysli, která má očekávání toho, jaký život by chtěla žít, je ve fázi snů,…

Lipnutie na budúcnosti

Existuje jedna japonská moudrost, která říká: v konfliktu musíme být nikoliv kamenem, ale vodou. A to znamená: voda se může měnit, avšak kámen nikoliv. Pocit vlastní důležitosti, neotřesitelnosti, nadřazenosti je podstatou kamene a on bude člověka bránit. Jenže kámen má pouze jeden vzor chování, jeden způsob interakce s okolním světem, zatímco voda jich má stovky…

LPĚNÍ JAKO PŘEKÁŽKA V LÉČENÍ

Přestože se mnozí lidé chtějí léčit a rozpouštět ve svém energetickém poli nahromaděné blokády, které jim způsobují doslova zkraty v životě, mnozí další se neléčí, neboť jsou velmi silně připoutáni k určitému výsledku, kterého chtějí dosáhnout, aniž by to byla cesta jejich srdce a byla s nimi v souladu. Pochopte, že my, léčitelé, jsme ti,…

Čím sme?

Určite poznáte starú bájku o dvoch žabách, ktoré jedného dňa spadli do vedra s mliekom. Na prvý pohľad to boli úplne rovnaké žaby, no povahovo sa od seba odlišovali: jedna bola pesimistkou a druhá zase optimistkou. Pesimistka iba vyhlásila, že ju už nič nedokáže zachrániť a o krátky čas sa utopila. Optimistka si povedala, že hoci nevie, ako by sa odtiaľ mohla dostať, pokým len bude vládať, nevzdá boj o svoj život. A usilovne šliapala a šliapala – až kým z mlieka neušliapala maslo, nevyliezla na plávajúcu hrudku a nezachránila sa.