Jak se zbavit strachu z nedostatku

Často trpíme obavami, že nebudeme mít dost lásky nebo věcí a možností, které ji zastupují. Vyplývá to z dětství, kdy jsme dostávali jen kousky či drobečky podmíněné lásky, a z toho, že celá naše kultura je prosáklá představou, že dobro se dává za odměnu. Dítě v naší kultuře zažívá spoustu situací, kdy je “něco za něco”, mnohem méně se však setkává s dáváním jen tak. Výsledkem je napětí ve vztazích: “Vyplatí se mi být laskavý?” “Co z toho mám?” Ale laskavost se vždycky vyplatí, neboť dávání samo o sobě je odměnou.

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JE DOBRÝ POCIT

To nejdůležitější je dobrý pocit, který máte. Cítit se dobře a to i za situací, při kterých se většina lidí cítí špatně. Jediné, co můžete ovlivnit ve svém životě, je postoj a myšlenky ke všemu, s čím se potkáte. Většina lidí nežije svůj život tak, jak si představuje. Podléhají nátlaku systému a očekávání druhých. Hrají neustále hry, které slouží ostatním, barví se podle typu událostí – zkrátka žijí mimo svůj vlastní střed a hledí na sebe a okolní svět očima jiných. Pasivně přijímají vše, co je jim podáváno.

INSPIRACE

Kdykoliv se snažíme změnit nějaký svůj zlozvyk – přejídání, kouření či cokoli z celé řady závislostí – měli bychom do této práce pro jejich úspěšné vyřešení zahrnout i programovací prohlášení na rozpuštění negativních vzpomínek z našeho fyzického, emočního, mentálního a duchovního těla z našich minulých, současných i budoucích životů.

OSMÁ A VYŠŠÍ ČAKRY

Osmá čakra ( na obrazech světců kreslena jako svatozář )
Leží mimo fyzické tělo (a všechny čakry nad ní také). Je v oblasti vaší aktivity. Vznáší se asi 30-50 cm nad vaší hlavou. Většina lidí si udržuje osmou čakru blízko u fyzického těla. Tato čakra sbírá energii čchi ze slunce a světla a přetváří ji do nezbytných vibrací, které udržují systém bytosti v chodu na tom stupni vývoje, kde se momentálně nachází.

 

Osvoboďte se od závislosti ve vztazích

„Jsem skutečně nezávislá – pokud s někým žiju,“ řekla mi jedna policistka, která žila s několika citově narušenými muži.
„Můj manžel se pořád válel opilý na pohovce a za deset let nepřinesl domů jedinou výplatu.“ řekla mi jiná žena, ředitelka velké sociální agentury. „Kdo to potřebuje?“ ptala se. „Já,“ odpověděla na svou vlastní otázku. „Ale proč? K čemu?“