Vnitřní dítě a naše sabotování sebe samých

To, jak dobře zapadáte do sociálních skupin, jak příjemně se cítíte se svými spolupracovníky a blízkými přáteli, jak sebevědomě či sebejistě se cítíte, když máte podat nějaký výkon nebo s někým soutěžit a jak jste úspěšní ve své profesi či při zahajování a dokončování úkolů souvisí s tím, jak dobře jste zvládli vývojové úkoly v době mezi šestým a dvanáctým rokem svého života. Toto období bývá někdy označováno jako „období latence“, protože zahrnuje dobu mezi rychlým tělesným a psychickým růstem v průběhu prvních šesti let života a výraznými změnami, které přicházejí s nástupem puberty. Vývojové úkoly tohoto období jsou spojeny více se sociální než s psychickou oblastí. Ačkoli jste si v tomto období nejvíce rozvíjeli vztahy se svými vrstevníky, nově se dostalo do popředí také rozvíjení vztahů s dospělými mimo vaši rodinu.

V tomto období jste se poprvé zapojili do sociální struktury za hranicemi svého domova. Vaší hlavní starostí bylo začlenit se do skupiny, snažit se být stejní jako všichni ostatní a nijak nevyčnívat z řady. Začali jste se zaměřovat na to, abyste „zapadli“ a „nevypadali jako blázni“. Když se vám podařilo začlenit se mezi ostatní, znamenalo to, že jste byli svými vrstevníky přijímáni. Být vyčlenění naopak znamenalo, že jste odmítáni. Bylo to období, kdy se vaši nejlepší přátelé mohli měnit tak často jako počasí. V jedné chvíli jste mohli patřit do hlavní party a o minutu později jste již mohli zůstat stranou. V jedné chvíli se vám mohli druzí posmívat, aby vás za okamžik přijali mezi sebe a vzápětí vás pak zase začali ignorovat. Pokaždé, když jste museli odpovědět na nějakou otázku nebo přednést nějaký referát před celou třídou, riskovali jste, že budete ponížení, odmítnuti nebo zahanbeni. Byli jste vystaveni posuzování a hodnocení druhých lidí. To, jak úspěšně jste prošli tímto „soudem vrstevníků“, se obvykle projevuje mírou sebejistoty a sebevědomí, kterou cítíte jako dospělí. Pokud se vám nepodařilo si v uvedeném vývojovém období rozvinout tento druh sociálních dovedností, možná nyní v dospělosti prožíváte až bolestně nepříjemné pocity, když jste v nějaké skupině a ocitnete se v situaci, kdy si náhle uvědomíte, že můžete být buď přijati anebo odmítnuti na základě toho, co uděláte nebo řeknete. Mnozí z nás mají tento strach z vystupování na veřejnosti: najednou se cítíme sami, čelíme velké skupině a bojíme se, že se ztrapníme. Jsme této skupině vydáni na milost, stejně jako jsme se cítili před skupinou svých spolužáků na základní škole.

Dalším vývojovým úkolem, který je třeba v tomto věku zvládnout, je schopnost dokončovat úkoly a plnit své povinnosti. Bylo třeba naučit se pustit se do těchto úkolů a dokončit je. Pokud jste kolem sebe neměli nikoho, kdo by vás to naučil, pak jste si tuto schopnost pravděpodobně nerozvinuli. Jestliže vám nikdo neposkytl vnější strukturu a nenaučil vás disciplíně – posadit se a zaměřit se na své úkoly, pak jste si nejspíše nedokázali rozvinout svou vlastní vnitřní strukturu a sebedisciplínu. Pokud nejste v dospělosti schopni dokončovat úkoly, možná se domníváte, že jste líní nebo vše chronicky odkládáte. Skutečným problémem však může být to, že se vám v odpovídajícím věku jednoduše nikdy nedostalo příležitosti zvnitřnit si pocit struktury a disciplíny.

Pokud máte pocit, že se vás toto sabotování sebe samých v pracovní či osobní oblasti týká, pak pravděpodobně zjistíte, že se vám v tomto období mezi šestým a dvanáctým rokem vašeho života přihodilo něco vážného, co narušilo vaši schopnost rozvíjet si sebejistotu a dovednosti potřebné pro váš další vývoj. Možná v tomto období vašeho života vaši rodiče či vaše rodina prožívala nějakou velkou krizi. Možná vaši rodiče přišli o práci, onemocněli, možná jste byli tělesně týráni nebo sexuálně zneužíváni. Pokud jste se v té době museli soustřeďovat na svou rodinu, pak jste možná měli jen velmi málo času či energie na rozvíjení si potřebných dovedností. Možná jste dokonce měli pocit, že kdybyste se věnovali svému vlastnímu rozvoji, byli byste neloajální ke svým rodičům či rodině, protože byste tím ubírali energii, kterou bylo třeba vynaložit na zvládnutí bezprostřední krize.

A pokud by kromě toho váš úspěch znamenal, že překonáte jednoho či oba své rodiče, pak se mu vaše vnitřní dítě může začít bránit.

Své rodiče však můžete překonat pouze tehdy, když se vzdáte své iluze, že vědí, co je pro vás nejlepší. Jedině tehdy se budete moci stát člověkem, kterým se máte stát. Vaše neschopnost vzdát se uvedené iluze může být patrná v jakémkoli chování, které vede k sabotování vlastních úspěchů v pracovním i osobním životě. Mnoho lidí si nedovoluje úspěchy v práci, protože by tím překonali své rodiče.

Obvykle se má za to, že se od vás jako od dětí očekává, že budete lepší než vaši rodiče. Ve skutečnosti si většina vašich rodičů přeje, abyste byli úspěšnější než oni, ale jen do té míry, abyste je nepřestali potřebovat.  

Abychom zahnali tento smutek, často si hledáme různé učitele a poradce, které můžeme obdivovat a napodobovat. To je důležitý krok v našem pracovním růstu. Stejně jako si dítě ve věku mezi šesti a dvanácti lety potřebuje vytvořit pouto s nějakým dospělým mimo rodinu, potřebujeme mít i ve své práci nadřízené, kterých si vážíme a od kterých se můžeme učit. Když se vypořádáme s naší potřebou, aby nám někdo druhý říkal, co je pro nás nejlepší, pak můžeme přijmout svou vlastní sílu a moc a začít je uplatňovat. Dokud však budete zachyceni ve své potřebě mít neustále někoho nad sebou, pak nemůžete přijmout svou vlastní sílu a jedinečnou schopnost poznat, co je pro vás nejlepší.

Tuto potřebu nese vaše vnitřní dítě ve věku mezi šesti a dvanácti lety. Reagujte na tuto jeho potřebu a pomozte mu namísto nekritického obdivování dospělých ve vnějším světě začít obdivovat vašeho vnitřního dospělého. Tento proces je provázen hlubokým smutkem. Vaše dospělé já bude muset pomoci vašemu vnitřnímu dítěti v mladším školním věku procítit, odžít a zpracovat hluboký smutek, který v něm vyvolala ztráta iluze, že vaši rodiče vědí mnohem víc než váš vnitřní dospělý, a poznání, že jste lepší než vaši rodiče. Může vyplout na povrch také hluboký smutek nad neschopností vašich rodičů vás učit.