Musíme si velmi jasně a bolestně uvědomit, že je nemožné vzdát se uspokojování vlastních potřeb, milovat svého bližního a skutečně druhému něco dávat. Lidská přirozenost, která spočívá v egoistické touze po požitku ve vlastním zájmu na úkor druhých a přírody, nás neustále brzdí v altruistických sklonech.
Když k tomuto poznání dospějeme, je to vlastně velmi dobrý stav. Nazývá se to „uznání zla“, uznání naší skutečné povahy. Odtud musí vyvstat nová otázka: Jak se můžeme povznést nad tuto povahu? Kde je lék, který nás může změnit?
Na jedné straně lidé ztrácejí naději a nevidí řešení pro nárůst problémů a krizí. Na druhou stranu však začínáme chápat, že pokud takové řešení neexistuje, pak neexistuje ani štěstí, ani dobrá budoucnost a nic, pro co by stálo za to žít.
V důsledku toho narážíme na velký paradox, když vidíme, že nemůžeme zůstat takoví, jací jsme, ale zároveň vidíme, že se nemůžeme změnit. Není cesty zpět a není cesty vpřed.
Právě v tomto bodě začíná něco nového.
Když se dostaneme do takového stavu, začneme chápat, že pokud nás příroda do této situace uvedla, musí nám také poskytnout řešení. Odpověď nespočívá v jiných lidech ani v okolním světě, ale v samotné přírodě.
Pak se začneme přibližovat k přírodě, nebo jinými slovy k jediné síle přírody, která má moc nás změnit. To je již forma komunikace. Dosáhneme vnitřní potřeby řešení, které nám může poskytnout pouze vyšší síla přírody, která přesahuje naši vlastní egoistickou povahu.
Tato potřeba se však musí stát skutečnou. Musí vycházet z místa, kde upřímně cítíme, že nemáme jinou možnost, že potřebujeme pouze tuto proměnu naší povahy a nic jiného.
Kdy dostaneme odpověď?
Stane se tak, když dosáhneme naprosté beznaděje ve vlastní sílu spojené s potřebou proměny.
Lidstvo je k tomuto stavu vedeno. Nelze se mu vyhnout ani ho obejít. Tento bod je nezbytný, protože je to místo, kde dochází k vnitřnímu obratu, k přechodu do zcela nového způsobu existence.
Pokud to někdo slyší a přeje si urychlit tempo, aby dosáhl tohoto osudového bodu přechodu, měl by se snažit posílit se v tomto směru. Pokračovat v obracení se dovnitř, pokračovat v žádání, držet se tohoto pochopení, že řešení existuje v přírodě, a vytrvat, dokud se proměna nezjeví.
Michael Laitman
zdroj: Mezinárodní akademie kabaly – Československo
