V dokumentárním filmu s názvem „Láska“ byla ukázána zajímavá vědecká pozorování. Pole, které má každý z nás individuální, se běžně nikdy nespojí s polem jiného člověka. Ale když vědci začali pozorovat pole zamilovaných, objevili zvláštní fenomén: dvě pole se slila v jedno jediné.
Ve šťastné rodině si manželé zachovávají vnitřní jednotu, celistvost.Ve šťastné rodině se partneři vzájemně respektují a nikdy si nedovolí jeden druhého ponižovat, urážet, nebo se nad něj povyšovat.
Když žena vypráví kamarádce o svém manželovi a kritizuje ho, odsuzuje ho – je to začátek rozpadu rodiny. Rodinné problémy je třeba řešit kompromisem, vlastní proměnou, změnou vlastního chování, pomocí partnerovi v jeho vývoji – a ne kritikou, odsudky a výčitkami.
ZMĚNA JE VE SVÉ PODSTATĚ DESTRUKCE. Aby se však člověk mohl měnit a rozvíjet, potřebuje opěrný bod – lásku.
Tehdy se jeho změna nestává jen destrukcí.
Čím větší má člověk pýchu, tím méně má v duši lásky – a tím těžší je pro něj se měnit.
Snazší je obviňovat druhého.
Existují 4 úrovně rodinných vztahů.
– Na první úrovni žena uvažuje takto: „Za všechno může můj manžel, o čem tady dále mluvit.“
– Druhá úroveň: „Nejen manžel je na vině, ale i já mám v něčem podíl.“
– Třetí úroveň: „Příčina je ve mně, všechno je kvůli mně, já jsem ve všem vinna. „
– A štvrtá, nejvyšší úroveň: “ Před Bohem nejsou vinní a nevinní – existuje pouze naše lidská nedokonalost, kterou máme překonávat.“
ŽENA RODÍ DĚTI A PRÁVĚ JEJÍ VNITŘNÍ STAV FORMUJE JEJICH CHARAKTER A SVĚTOVÝ NÁZOR.
To, čemu říkáme rodina, je především žena. Jak řekl jeden můj známý: muž je přítel rodiny. A proto stav rodiny závisí především na ženě.
Problém mnoha žen spočívá v tom, že se hodnotí podle svého vnějšího chování, podle toho, jak se projevují navenek, a vůbec netuší, že uvnitř mohou být zcela jiné. Myslí si: „Proč mně manžel uráží? Vždyť já nic špatného nedělám!“ – a začnou ho odsuzovat.
Jenže postoj okolí k nám je odrazem toho, jací jsme uvnitř. Osobní karma, karma předků
– to všechno se nachází v našem podvědomí a ovlivňuje, jak se k nám lidé chovají.
Vzpomínám si na jeden velmi výmluvný případ. Jedna žena mi vyprávěla: její manžel, jakmile se napil, začal jí ponižovat a urážet. Ona se na něj urážela, odsuzovala ho a pohrdala jím. Po přečtení mých knih se rozhodla zkusit jiný přístup.
Když příště přišel domů opilý a začal jí opět urážet, začala tiše v duchu prosit: „Pane, odpusť mi, že svým vnitřním stavem vyvolávám v manželovi hněv.“ Mažel najednou zmlkl, nechápavě se na ní podíval, otočil se a odešel z místnosti.
++++++++++++++++++++Prvním pocitem, který by měli mít manželé jeden k druhému, by měla být láska – ne uraženost a výčitky.
Často nedáváme blízkému člověku teplo své duše jen proto, že čekáme, až nám jej dá první on – a teprve pak jsme připraveni odpovědet tím samým.
Je to podobné jako s člověkem, který sedí před kamny a říká jim: „Když mě zahřeješ, pak ti přiložím dřevo a rozdělám oheň.“
Ve skutečnosti je princip velmi jednoduchý: nejprve musíš dávat.
Aby člověk něco dostal, musí nejdříve něco obětovat.
To je základní životní pravidlo, které by měli znát mladí lidé, pokud chtějí pochopit, jak si vybudovat harmonické a šťastné manželství.
S.N.Lazarev – „Láska, která uzdravuje“