Buddhův úsměv
Zavřete oči a uvolněte svaly, které nepotřebujete k zachování zpřímené polohy, zejména pak svaly obličeje. Koutky úst táhněte šikmo vzad a vzhůru přibližně směrem k ušním lalůčkům. Současně se snažte přitahovat ušní boltce směrem k hlavě. Výhody: Může navodit pocit moudré a mírumilovné radosti. Rizika: Žádná, pokud při tom budete dávat pozor na cestu.
Na cestě za svými sny můžete postupovat beze strachu i bez výhrad. Ve všem, co děláte, jste vždycky pod ochranou – pokud nás anděly požádáte o pomoc a poté se řídíte vedením, které vám poskytujeme.
Nie je to len o tých, ktoré sú spomenuté v článku, ale vystihnuté sú dosť presne…
Zase je všechno jinak, než se zdá. Není divu. Společnost nás učí, že čím více toho uvidíme, uslyšíme a naučíme se, tak budeme chytřejší. S tím bych problém ani neměl. A vlastně s tím i souhlasím. Ovšem jedno velké ALE v tom vězí.
Asi každý rodič zná situaci, kdy ho při rozhovoru s někým jiným malý syn nebo dcera tahají za rukáv a vyrušují. Způsob, jak tomu zabránit, jsem viděla u jedné své známé a myslím, že pomůže tenhle problém odstranit jednou provždy.
V průběhu našeho života máme mnoho snů. Jak žít, co mít, co dělat za práci. Jakého partnera mít vedle sebe a kde bydlet. Co z toho se vám splnilo? Nebo jste jen podlehli svému životu a slevovali, jak se vyvíjel? Co z vašich tužeb a snů se vám opravdu splnilo a z čeho jste slevili či úplně odešli? Držíte se ještě svých snů nebo už máte dávno jiné? A kolikrát jste to už takto vlastně změnili? Opravdu jste chtěli být tam, kde jste dnes? Popřemýšlejte o tom.
Podle tradic starých mistrů Feng-shui má každé obydlí strážného ducha. Ti se však liší od bytostí či parazitů z „jiných vesmírných dimenzí“. Duch domova není bytost ani strašidlo, jak by se mohlo z názvu zdát. Už vůbec to není žádné božstvo. Nesmýšlejte o duchu domova takovým způsobem. Duch domova je přirozenou součástí každého domu. Ať věřících nebo nevěřících lidí.
Tato slova údajně pověděl svým učedníkům Ježíš Nazaretský v době putování po Egyptě. Fragmenty těchto ponaučení jsou zachyceny v kanonických evangeliích. Celé jsou zaznamenány v takzvaných kumránských svitcích, jež byly nalezeny v Palestině u Mrtvého moře v polovině dvacátého století.
Duše, která prožila hodně, se stává měkkou, neublíží, protože ví, jak ublížení bolí. Duše, která neprožila utrpení, klidně ublíží, nezná bolest. A proto, aby člověk neubližoval, musí projít i bolestí, ta léčí jeho cítění ke všemu okolo něho.
(Zdeňka Blechová)