Vědomí může do toho, co děláte, a tedy skrze vás do tohoto světa, proudit třemi způsoby, ve třech modalitách.
Jako již několikrát vám nyní připomínám: praktikujte vše, o čem píšu. Jinak to nefunguje. Zkuste jen tak chvíli věřit, že jste hodni toho, mít se skvěle, aniž musíte tvrdě pracovat. Nemusíte nikam chodit, nemusíte dělat nic víc. Kromě toho, že začněte věřit. Věřit, že je to možné. Nemusíte tomu říkat bůh. Vůbec nejde o nějaké symboly nebo jména. jde jen o jediné – pouze na jediném záleží, na tom, jestli to dovolíte, jestli uvěříte, že je to možné. To stačí, nic víc. Znamení dostanete dřív, než si myslíte. Stačí mít oči a uši otevřené. Zjistíte, jaké „náhody“ vás začnou potkávat.
Vědomí může do toho, co děláte, a tedy skrze vás do tohoto světa, proudit třemi způsoby, ve třech modalitách.
Starý člověk byl velmi vážný, starý člověk byl „workoholik“.
Nový člověk bude hravý – homo ludens. Bude věřit v užívání si života.
Zamyslenie sa, kým nie je neskoro…
Naše smysly přijímají každou vteřinu miliony informací, které zpracováváme podle různé priority a pak si je ukládáme. Všechny smyslové informace procházejí filtračním procesem, a pak jsou posílány neurony dál, až konečně dosáhnou k našemu vědomí. To, jak nakonec informaci vnímáme, je ovlivněno našimi systémy přesvědčení a zkušenostmi, které jsme až dosud nasbírali.
Naše přání, i to co si přejeme nevědomě, nám tvoří naši realitu.
Nemáme nic, co bychom nechtěli.
I když nám současná situace nevyhovuje, z bližšího pohledu ji chceme, protože nám z nějakého důvodu vyhovuje.
Třeba proto, že kdybychom ji chtěli změnit, museli bychom se naučit něco nového, či ze svého života něco pustit, obětovat a to my nechceme.
Nemluvte Vesmíru do jeho práce a odolejte pokušení o něco se snažit a vyvíjet tlak.
Na přírodě jsme závislí nejen kvůli fyzickému přežití. Potřebujeme ji také proto, aby nám ukázala cestu domů, cestu z vězení naší vlastní mysli. Jsme totiž ztraceni ve své činnosti a myšlení – ztraceni v bludišti zdánlivě neřešitelných problémů.