Krátky príbeh, malé zamyslenie… Mladý démon diablovi: – Ako sa vám podarilo poslať toľko duší do pekla? Diabol: – Cez strach! Mladý démon: – Dobré pre teba! A čoho sa báli? Je to vojna? Či hlad? Diabol: – Nie… Choroba! Mladý démon: – Neochoreli? Nezomierali? Nebol žiadny liek? Diabol: -….. Neochorili. Práve zomreli. A bol…
/skazka/Jednoduše a názorně o tom, jak jsme my sami ochotni zničit si svůj vlastní život. – Dobrý den, prosím vás, je tohle fronta na přinášení obětí?– Ano, tady. Budete stát za mnou, já mám číslo 852 a vy 853.– Jejda! Tak kdy na nás přijde řada?– Nebojte se, tady to jde rychle. A čemu přinášíte…
„Úctyplný lidský vztah – tedy vztah, v němž dva lidé mají právo používat slovo ‚láska‘ – je proces, křehký, intenzivní a často děsivý pro oba zúčastněné; proces tříbení pravd, které si mohou navzájem sdělit. Je důležité tento proces podstupovat, protože odbourává naše sebeklamy a izolaci. Je důležité jej podstupovat, protože tím činíme zadost své vlastní…
Krásne napísané.. buď berieme problémy ako výzvy, alebo sa nimi necháme zložiť na lopatky. Voľba je na nás. Ak pochopíme, že nedostaneme nič, čo nezvládneme, a to, čo sa nám deje sú to len následky predošlých činov, vezmeme všetko do vlastných rúk, prestaneme sa vyhovárať a budeme konať. Sťažovanie, nadávanie, obviňovanie je len zbytočná strata…
„Leonard Cohen jednou vyprávěl o svém učiteli, který mu řekl, že čím jsme starší, tím jsme osamělejší a tím hlubší lásku potřebujeme. Je to proto, že jak jdeme životem, máme tendenci se příliš ztotožňovat s tím, že jsme hrdiny svých příběhů. Tento hrdina si moc neužívá: dostává na frak, je ponižován a zneuctíván. Pokud se…
Příčiny, které nás, lidi, odcizují sobě navzájem, jsou především trojí: 1. Rozdílnost názorů: že nedovedeme o stejných věcech stejně smýšlet. 2. Nenávist: že nechceme připustit rozdílné smýšlení o těchže věcech bez újmy na přátelství a následkem toho že se nedovedeme lišit v názorech bez citového zaujetí proti sobě. 3. Otevřené křivdy a pronásledování, v něž…
Proč se lidé tolik bojí konat, jít a skočit do života a výzvy, nechat všemu volný průběh, netlačit, nebojovat, nesnažit se o nic. Protože STRACH je chrání.
Znamená to se ráno probudit a nemyslet na to, že je snad někdo na světě šťastnější, pohlednější, chytřejší, moudřejší nebo lepší. Znamená to pohlédnout do zrcadla a nechtít se od odrazu co nejrychleji odvrátit. Důvěřovat tomu, co vidím. Kosmetika ani nálada v tom nehrají žádnou roli. Zkrátka důvěřuju tomu, co září a plápolá v mém…