Jak Vesmír přijímá naše modlitby?

Každá modlitba je formou dialogu se Zdrojem a dialog je nejvyšší a zároveň nejintimnější forma komunikace, ale také naplnění člověka, neboť člověk se naplňuje ve vztazích, tedy v komunikaci. Modlitba má v historii hlavně východního křesťanství velký význam, neboť je pokládána za nejvyšší formu našeho vztahu s Bohem. Modlitba je prostředkem, kdy se překonává bariéra mezi nanejvýš dokonalým a nekonečným Zdrojem a omezeným a smrtelným člověkem. V tom je také podobná dialogu mezi dítětem a rodičem.

REALITU HLEDEJTE ZA SLOVY

Podobně jako ukazatel ukazuje na něco jiného. Například slovo med není med. O medu můžete hovořit, jak dlouho chcete, ale dokud jej neochutnáte, opravdu nevíte, co to je. Jakmile med ochutnáte, slovo med ztratí svou důležitost. Přestanete na něm lpět. Podobně je to se slovem Bůh. O Bohu můžete hovořit celý život, ale to neznamená, že znáte realitu, kterou to slovo označuje. Slovo Bůh je často jen duševním idolem.

Ti špatní

„Jednou se mě někdo zeptal, jak dokážu unést, když proti mně někdo něco má a považuje mě za špatnou. Například v situacích, kdy opouštíte zaměstnání nebo vztah, kdy vystupujete ze zažitých zvyků své komunity, a tak podobně. Jak žít v míru s vědomím, že jsme pro někoho „ti špatní“? První, co mě k tomu napadlo,…

Je pro vás bezpečné být silní!

Nepotřebujete se stát mocnějšími, protože právě teď již máte 100% maximální síly. Vždy si pamatujte, že jste stvořeni k obrazu a podobě mocného Božského Stvořitele. Proto máte ve svém nitru veškerou moc Nebes stejně jako všichni ostatní.

Pokud se nyní cítíte bezmocní a neúspěšní, pak je to proto, že jste se rozhodli, že žádnou moc nemáte. Ale to neznamená, že to tak opravdu je!

Člověkem se stáváme, až když se zamýšlíme nad vlastními činy..

Od narození se učíme věcem kolem nás. Vnímáme, pozorujeme, snažíme se napodobovat to, co vidíme u rodičů. Všechny jejich vzorce, myšlení, směrování. Nasajeme to do sebe jako houba. V naší mysli se to vše uloží pro pozdější život. Všechno co jsme viděli, slyšeli a na co jsme si hráli, se nám poté promítá do našeho života. Něco se začne projevovat už v mládí, něco později. V podstatě všechno nás učí jen naše instinkty, které jsme dostali při narození.