Svobodu neprožíváme snahou být v Přítomností, ale uvědoměním, že jsme Přítomností; se vším co obsahuje.
Zvláštní to doba, v níž tu působíme, nemyslíte? Možná máte také pocit, jako byste vyrostli z hry na život, která je v této době a způsobu života zdejší civilizace propagována a považována za skutečnou. V čem tato hra spočívá?
Lidé se mění, vztahy se mění, svět se mění i ty se měníš.
Dnes je vše jinak než včera.
Myšlenky se mění, pohledy se mění a tvé emoce také.
Nahoru, dolů, nahoru a dolů…….
Počasí a příroda se mění.
Co začíná růst, spěje ke svému konci.
Většina potíží v milostných vztazích má jednu ze dvou následujících příčin:
1. Vztahu se nedaří nebo se rozpadá, protože je porušený zákon rovnováhy.
2. Vztahu se nedaří nebo se rozpadá, protože vzájemný závazek lásky není dost silný a spolehlivý (což znamená, že se v hloubi duše partneři jeden druhému dostnevěnují.)
Nějak jsme se naučili dívat se jednosměrně do budoucnosti a očekávat, že v budoucnosti dojdeme úspěchu či odpočinku. Učili nás to již ve školách, když učitel požadoval abychom si stanovili cíl a za tím cílem šli. Jako dítě jsem nerozuměl strategii stanovení si jednotlivých bodů na cestě a soustředěnou činností postupnému naplnění stanovených cílů. Koneckonců takto mě strategii v dětství nikdo neučil. Naučil jsem se tudíž orientovat své snažení na cíl. A za cíl jsem byl hodnocen.
Toto poznanie, poznáme asi všetci. Zrejme každý z nás vie, že odpovede prichádzajú z vnútra. No paradoxom je, že sa ma ľudia pýtajú, čo majú a čo nemajú robiť v konkrétnych situáciach. Kde začať, ako začať, čo robiť, ako sa zachovať a pod.