CESTA LÁSKY, CESTA STRACHU

Láska nemá žádná očekávání. Strach je plný očekávání. Máme-li strach, všechno děláme jen proto, že si myslíme, že to dělat musíme, a očekáváme, že to druzí budou dělat také. Proto strach bolí. Něco očekáváme, a když se to stane, máme pocit, že nám bylo ublíženo – připadá nám to nespravedlivé. Obviňujeme druhé, že nesplnili naše očekávání. Když někoho milujeme; nic neočekáváme; cokoliv dělám, děláme to proto, že to dělat chceme, také ostatní dělají, to co dělat chtějí. Když neočekáváme, že se něco stane, nevadí nám, že se to nestane. Proto když jsme zamilovaní, nic nás nebolí. Neočekáváme, že člověk koho milujeme, něco udělá, a ani mi nemáme žádné závazky.

Jak máme redukovat svou nenávist?

Nenávisti obvykle předchází hněv. Hněv vzniká jako reakce, která postupně přechází v nenávist. Nejprve je třeba vědět, že hněv je negativní. Lidé si často myslí, že hněv je naší přirozenou stránkou, a proto je třeba ho nějakým způsobem ventilovat. Domnívám se, že tento pohled je mylný. Člověk může mít nějaké staré nevyřešené bolesti a strasti z minulosti, jejichž ventilací se s nimi dokáže vyrovnat. To je možné.