„Každá zkouška, kterou procházíte, by měla posloužit vašemu vývoji. Nevzpírejte se proto a nemyslete si, že jste obětí nespravedlnosti osudu. Někdo si řekne, že si tohle nezasluhuje. Jak může vědět, co si zaslouží a co ne? Vždyť se nezná – nezná svou vzdálenou minulost, o nic moc lépe nezná svou přítomnost a o své budoucnosti…
Vztah je struktura a láska je nestrukturovaná. Láska se tedy jistě vztahuje, ale nikdy se nestane vztahem. Láska je proces, který probíhá od okamžiku k okamžiku. Pamatujte si to. Láska je stav vašeho bytí, ne vztah. Existují milující lidé a existují nemilující lidé. Nemilující lidé předstírají, že jsou milující prostřednictvím vztahu. Milující lidé nepotřebují mít…
Když někomu nebo něčemu žehnáte, vytváříte nad danou osobou, zvířetem nebo rostlinou, místem světelný štít božské ochrany a přejete si, aby vše, co vstupuje do vašeho života, bylo pro vaše nejvyšší dobro….. Proto je důležité vždy žehnat ! Požehnej svůj život, svou práci, ať se ti líbí nebo ne, svůj den, svého partnera, své děti,…
Těžko spočítat, kolik různých syndromů by se dalo najít v lidských myslích. Každý z nás má hromádku nějakých otravných příznaků, kterého trápí někdy víc, někdy míň a brání mu šťastně a klidně žít. Jak s nimi naložit? Je to léčitelné. A to ne léky, ale právě jen silou vlastní mysli.
Problém nás lidí je v tom, že se neustále snažíme hledat něco lepšího, než máme. Nedokážeme být spokojeni s tím co žijeme a vidina něčeho lepšího někde jinde, nás žene někam, kde se nám po určité době opět nelíbí.
Povedali mi, že som sa narodil, a ja som tomu uveril, hoci si na to nepamätám. Povedali mi, čo všetko sa udialo ešte predtým než som sa narodil, ešte predtým než sa narodili oni, tisíce, milióny rokov dozadu… A ja som nenamietal.
Tedy práce na sobě. Nejprve skrze pokání je nutné odstranit agresi vůči Bohu. Pak prostřednictvím pokání, odpuštění, přehodnocení celého svého dosavadního života je třeba zbavit se agrese vůči sobě. A pak bychom se měli zbavovat agrese vůči druhým lidem. Teprve když se duše očišťuje, začínají skutečné změny. Pokud však jsme začali s procesem změny charakteru…
Pokud je člověk vnitřně vyvážený, pokud je připraven vyřešit každý problém a vychovávat toho, kdo mu ukřivdil, tehdy už pocit ukřivděnosti nepotřebuje zakoušet. Pak je jeho energie nasměrována a není vyčerpána na ukřivděnost, ale na změnu situace, to znamená, že už není zapotřebí se cítit uražený, ale je možné dosahovat změny situace a změny sebe…
Každý člověk, když se obrací k Bohu s nějakými prosbami, by měl chápat, že nemůže počítat s absolutním naplněním svých tužeb a přání. Modlitba Otčenáš, kterou nám dal Ježíš, je prostoupena přijetím Boží vůle a porozuměním: člověk má právo na vlastní touhy a přání, jak se však všechno uskuteční v reálu, dosáhne-li žádaného cíle –…