Duchovní zákony – zákon osudu
Zákon osudu neboli zákon příčiny a důsledku zní: „Každý dostane to, co zapříčinil. Nic míň, nic víc a nic jiného.“
Zákon osudu neboli zákon příčiny a důsledku zní: „Každý dostane to, co zapříčinil. Nic míň, nic víc a nic jiného.“
Přečti si ji. Všem nám jde o to samé „Jsem vám vděčný, drazí rodiče, prarodiče a další předkové, že jste mi utkali cestu, jsem vám nesmírně vděčný za nezměrnost vašich snů, které se do určité míry staly mojí dnešní realitou. Od tohoto okamžiku a s velkou láskou dávám světlo smutku, který naplňoval minulé generace, dávám…
Zisk a ztráta patří k našemu životu stejně jako nádech a výdech.
Neplač, že už je to pryč, raduj se, že se to vůbec stalo. Dívej se na ztráty jako na potenciál k novému štěstí.
Aneb když dva dělají totéž, není to totéž.Mnoho let se zabývám tím, že zkoumám příčiny a motivace vlastních projevů a činů.Přišla jsem na mnoho programů a obranných mechanismů, které po většinu života řídily moje myšlení a komunikaci vůči okolí.Když si člověk uvědomí, kolik energie jsme zvyklí vynakládat jen na to, abychom byli uznávaní, přijímaní a…
Ak si myslíš, že ten koho nenávidíš je skutočným koreňom tvojich problémov, spoľahni sa, že ak by neexistoval on, potom si celkom istotne nájdeš niekoho iného koho budeš nenávidieť. Pretože kto chce nenávidieť, ten si nájde toho koho „treba nenávidieť“.Kto chce milovať, ten si nájde tisíc dôvodov milovať. Seba, ľudí, svet…Kto chce skutočne žiť v…
Co však máme dělat, když už sedí v duši nešťastné dětství, hádky rodičů, výprasky a násilí? Ukazuje se, že dětské vzpomínky velmi aktivně žijí v našem podvědomí po celý život. Jak překonat problémy z dětství? Jak se může budoucí rodič dát do pořádku? Lze se zaměřit na lásku ke Stvořiteli a znovu v myšlenkách projít…
Člověk se narodí a mnohé závisí na tom, co cítí jeho matka a otec. Dítě vnímá celý svět prostřednictvím pocitů matky a její pocity mnohokrát zesiluje. Otec a matka symbolizují pro dítě Jednotného Stvořitele, který je zastoupen mužským i ženským principem. Tyto dva protiklady musí být sjednoceny láskou, proto tím, že miluje otce i matku,…
Slovo má velkou energii. Je skutečně materiální.
Když jsem byla v pubertě, často mi něco upadlo. Pubertální děti jsou často neohrabané, protože rychle rostou. Když jsem rozbila šálek, maminka rozzlobeně křičela: „To ho neudržíš, nebo co? Máš ruce jak hrábě!“ Když jsem pak něco znovu upustila, říkala jsem sama sobě „Nojo, ruce jako hrábě!“ Tahle autosugesce pak ve mně pevně zakořenila.
Přitom ani náhodou nejsem nějak nešikovná. Naopak, jsem manuálně docela zručná. Nádobí mi ovšem občas ještě upadne a já si nezapomenu říct „Ruce jako hrábě“…
Malé dítě vše dostává od rodičů, ať už je to jídlo, pozornost nebo péče. Když dítě vidí své rodiče, směje se, raduje a má je rádo. Energie lásky a vděčnosti postupně předhání zvířecí směřování k uspokojení instinktů. To, že současná západní společnost sama sebe nazývá konzumní společností, svědčí o ztrátě vyznání monoteismu a návratu k…