Snaha o jistotu ve vztahu k druhým s sebou přináší utrpení a strach. Hledání 
jistoty vyvolává nejistotu. Našli jste snad někdy ve svých vztazích jistotu? Opravdovou? Většina z nás hledá jistotu v lásce k nějakému člověku. Je to však láska, když usilujeme o vlastní naplnění a zabezpečení? A protože neumíme mít rádi, nemilují nás ani druzí.
Věnujte pozornost své vyšší přirozenosti a ta nižší jednoduše pozvolna zanikne pro nedostatek zájmu.
Nepotřebujete věnovat pozornost vnitřním hlasům, které vám působí bolest, nebo které ve vás vyvolávají pocit, že nejste dost schopní, bystří nebo moudří.
…každá situace ve vašem životě je příležitostí k učení, kterou vytvořila vaše duše, aby vám ukázala, jak získávat více lásky a síly.
Celý váš život je sen. Žijete ve vlastní fantazii a všechno, co o sobě víte, je pravda jen pro vás. Vaše pravda neplatí pro nikoho jiného včetně vašich dětí nebo rodičů… Každý člověk má svůj osobní sen o životě, a tento sen se liší od snů všech ostatních lidí. Naše sny jsou ovlivňovány našimi názory a zkušenostmi. Proto mají různí lidé různé sny.
Díky procesu odpuštění se každý z nás může cítit klidnější a silnější. Připomíná mi to vyhození zátěže z balónu, abyste s ním vystoupali výš. Starý vztek, strach a zášť jsou přítěží, a ta nás zpomaluje a vyčerpává. Možná s sebou vláčíte nějaké závaží, které můžete ze svého balónu hned vyhodit. Když odpustíte světu – a sami sobě – budete lehčí a mnohem méně ustrašení.
Podle tradiční čínské medicíny nás nadměrný přísun vitamínů před chřipkou neubrání. Přesto svému tělu můžeme nyní zásadně pomoci.
Zatímco každý den silou svých myšlenek trochu přeprogramujeme svůj postoj k práci, můžeme přistoupit k druhému kroku. V něm se jedná o otázku: Jaká činnost by vás skutečně bavila? Přitom není důležité, co si o vašem přání myslí nebo říkají ostatní. Toto zaměstnání chcete přece vykonávat vy, a proto by mělo vyhovovat vám.
Obětování se vypadá jako cosi skutečného, jenomže je to padělek. Jedná se o způsob, jak dávat, aniž přijímáme, takže to vlastně není skutečné dávání. Když se obětujeme, říkáme: „Já nejsem v pořádku. V pořádku jsi ty,“ čímž někoho obíráme o největší z darů, jaké vůbec můžeme dát: o sebe. Obětování se je spojeno s pocity bezcennosti, viny a selhání.
První dohoda je nejdůležitější a je rovněž nejtěžší ji dodržovat. Je tak důležitá, že právě díky ní budeme schopni dosáhnout roviny, kterou nazývám nebem na zemi. První dohoda spočívá v tom, že nebudeme hřešit slovem. Zní to velmi prostě, ale je v tom obrovská síla. Proč slovem? Naše slovo je dar, který pochází od Boha.