Jakmile se dostanete do emocionální krize nebo do náhlých potíží, začněte dělat cokoliv, co vás naplňuje. Lehněte si ke knížce, dejte si teplou sprchu, nebo si něco zvláštního kupte. Udělejte si doma místo, kde si můžete posedět a zapřemýšlet si, číst si nebo poslouchat hudbu. Udělejte něco pro sebe, změňte a zkrášlete své prostředí. Berte to jako čas, kdy máte možnost více milovat sebe sama.
… a nový začátek.
NIKDO TI NIC NEDLUŽÍ.
Je to tak jednoduché, zbavit se přeludu vlastní důležitosti a významu v očích těch, které potkáváš…
Vaši rodiče se snažili o to nejlepší s tím pochopením a vědomím, jaké měli. Nemohli vás naučit ničemu, co sami neznali. Pokud neměli rádi sami sebe, nemohli to naučit ani vás.
Každý zdánlivý problém je založen na iluzi, že v Božím světě mohlo něco selhat. Když si však uvědomíte, že za vším je Boží řád, uvolníte se a odevzdáte se cele do náruče vesmíru, který přesně ví, co dělá. Jeho matematická přesnost a láska jsou základem všeho, co se děje. Proto všechny těžkosti, s nimiž se setkáváte, vznikají na základě předpokladu, že je něco špatně nebo v nepořádku. To je však nemožné.
Během naší duchovní praxe (sádhany) se může objevit nesčetný počet nástrah, které nás mohou odklonit z přímé vzestupné cesty, jenž nás vede k duchovnímu naplnění. Abychom neomezovali sami sebe a neuvízli ve stále stejné fázi, je nezbytné mít určitý nadhled úseku cesty, který nám zbývá projít.
Ustrašené či pochybující ego se nedokáže vyrovnat s nepříjemnými danostmi života – vyžaduje perfektní svět, na nějž má podle svého názoru nárok. Pokouší se tedy realitu přetvořit podle svých představ, usiluje o nadvládu nad událostmi. Ve výsledku se reality obává, místo aby ji s důvěrou přijalo.
Vím jistě, kdy se v životě ženském, nacházíme v největším energetickém průseru.
To, když začneme opouštět ženskou sílu a stáváme se matkami kvočnami. Začíná tonenápadně, takže ani nepostřehnete, že jste zase uprostřed kvočního životním cyklu. Ráno vstáváte do tmy, připravujete snídaně pro děti, letíte do práce, kde se nezastavíte, pak zase letíte z práce, kontrolujete úkoly, učíte se, jdete ven, jídlo, úklid, všichni chtějí nějakou pozornost a je zase tma. Nenechte se mýlit, že když člověk dělá svoje „poslání“ tedy podniká a organizuje si čas podle sebe, že do stejného nespadne – má-li rodinu, nebo rodinný grunt – všude tak nějak lítá jako hadr na holi.
Možná jste zaznamenali, že se stoupajícím věkem vnitřní zásoba energie klesá a doplňovat ji je těžší. Obecně se má za to, že je to zákonité. Je to tak doopravdy? Co když existuje universální prostředek, které nám může pomoci, abychom se opět cítili plní sil?
Když jdete lesem, který ještě nebyl zušlechtěn lidskou rukou, vidíte kolem
sebe nejen bujný život, ale také padlé stromy, práchnivějící kmeny a hnijící
listí. Kamkoli se podíváte, všude vidíte život i smrt.
Podíváte-li se trochu lépe, zjistíte, že hnijící listí a práchnivějící kmeny nejen
plodí nový život, ale samy jsou plné života. Pracují v nich mikroorganismy.
Molekuly mění svou strukturu. Takže všude není jen smrt. Život prochází
metamorfózou. Co se z toho můžete naučit ?