Vážit si sebe znamená vědět, že si všechny své pocity v každé chvíli sami 
vybíráte. Když mluvíte s lidmi způsobem vyjadřujícím úctu k jejich hlubší bytosti, máte vždycky lepší pocit ze sebe sama. Možná jste si všimli, že když jste dali průchod své zlobě nebo ublíženosti, abyste se zbavili vnitřního napětí, bylo vám nakonec často ještě hůř. Přinejmenším ve vás zůstal pocit nedokončenosti.
Ostatní se k vám budou chovat tak, jak se chováte sami k sobě. Nečekejte, až vás lidé začnou respektovat a chovat se k vám pozitivněji. Nezačnou, dokud se tak nebudete chovat sami k sobě.
“…….Lidé mají spoustu tužeb, že ano? Chtějí tohle, chtějí tamto. Jejich touhy nikdy nekončí. Přichází jedna touha za druhou. Pokud se mysl soustředí na vnějšek, na hmotu, pokud vám mysl říká, že jste lidská stvoření, že jste pouze lidé, pak budete právě jen jimi. Musíte se dostat do okamžiku, kdy budete cítit Lásku, do momentu, kdy si budete schopní říct, že „tohle“ (materiální svět) není všechno, protože vaše další touhy nikdy nenaleznou konce. Můžete si přát hezké auto. Ve chvíli, kdy ho dostanete, touha zmizí. Pak si budete přát něco jiného, a když tu věc dostanete, přijde další touha, a tak to půjde dokola.
Až si budete stěžovat, že vás někdo rozesmutnil nebo rozzlobil, zeptejte se sebe sama: „Proč si vybírám zažívat právě tento pocit,“ nebo „proč jsem se rozhodl/a reagovat tímto způsobem?“ Když hledáte vinu v druhých, vzdáváte se vždycky své vlastní síly. Dokážete-li zjistit, proč jste se rozhodli zareagovat na něčí jednání pocitem ublíženosti, mnohé se o sobě dozvíte.
Vy však si nedávejte říkat „Mistře“; jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratří.
Matouš 23:8
Není těžké sehnat někoho, kdo vás bude učit mechaniku nebo přírodní vědy 
nebo češtinu, kdo vás bude učit jezdit na kole nebo pracovat s počítačem. Ale co se týče věcí, na kterých opravdu záleží, život, láska, skutečnost, Bůh, vás nikdo nic naučit nemůže. Snad vám někdo může nabídnout slova. Ale ve chvíli, kdy máte slovní model, vaše skutečnost je přefiltrována myslí někoho jiného. Pokud nějaké modely přijmete, uvězní vás. Začnete chřadnout, a až budete z tohoto světa odcházet, nebudete vědět, co to znamená vidět sám za sebe, učit se.
Jste dnes šťastní? Nebo smutní? Na chvíli si vzpomeňte, jak jste vnímali sami sebe těsně po probuzení. Vraťte se v čase zpět a uvědomte si, jak jste se cítili, a pak si projděte celý den. Vzpomeňte si na některé své emoce, uvědomte si, s kým jste dnes byli a jak se měnila vaše emocionální energie. Ovlivnili vás nějak lidé, s nimiž jste se sešli nebo na něž jste mysleli?
Oheň jsem přišel uvrhnout na zemi, a jak si přeji, aby se už vzňal!
Lukáš 12:49
Chcete-li vědět, co to znamená být šťastný, podívejte se na květinu, na ptáka, na dítě; to jsou dokonalé obrazy božího království. Neboť žijí z okamžiku na 
okamžik ve věčném teď bez minulosti a bez budoucnosti. A tak jsou ušetřeni viny a strachu, které tolik mučí lidské bytosti, a jsou plni čiré radosti z žití a netěší se ani tak z lidí a věcí, jako ze života samotného. Jakmile vaše štěstí způsobuje či udržuje někdo či něco vně vás, zůstáváte nadále v zemi mrtvých. Až budete jednou šťastni naprosto bezdůvodně, až se budete těšit ze všeho a zároveň z ničeho, budete vědět, že jste našli zemi nekonečné radosti zvanou království boží.
Včera mi prišli nové knihy… jednou z nich, ktoré som zhltla za pol dňa je C
esta k láske, od Anthony de Mella. Je to útla knižočka- ale obsah je neskutočne bohatý. Ponúkam Vám z nej malú ochutnávku 🙂
Dny s velkou psychickou zátěží pomalu odcházejí. Mnoho se zm
ěnilo za těchto pár dní. Lidé se cítí uvolnění a plní síly. Je zde mnoho z vás, kteří cítili únavu a nyní je únava pryč. Slunce zvyšuje svou aktivitu, ale tentokrát jeho záření nebude mít tak silný vliv na lidstvo, neboť lidé si již zvykli na tuto intenzitu.