Překonání citového štěstí
Pokračujeme v stratách ilúzií…
Pokračujeme v stratách ilúzií…
Keď sa nadobro unavíš akýmsi neustálym zvyšovaním energie,
keď ťa snaha o duchovné bohatstvo dostane do totálnej materiálnej núdze
a túžba po dosiahnutí neba ťa uvrhne do pekelných plameňov,
keď ťa to nekonečné hľadanie šťastia urobí absolútne nešťastným človekom
a tvoje napodobovanie originality majstrov, vzorov, svätcov, guru a učiteľov z teba urobí iba ďalšieho slepca, nezľakni sa,
budem Tam…
Téma očekávání je z hlediska koučinku vděčné i věčné. Opakuje se v pravidelných vlnách a psala jsem o něm v několika z mých předešlých blogů. Zdá se však, že by bylo vhodné o něm znovu promluvit. Proč je ve vztazích tak špatné? Většina z nás by spadala do kategorie „dobří lidé“. Snažíme se žít poctivě, naplno, v souladu…
Dalo by se říci, že potřeba krásy je v pohnuté době, jakou je ta naše, povrchní a zbytečná. Válka, uprchlíci, hrozba finanční nestability dané neúměrným zdražováním všeho. Rodiny i jednotlivci omezují výdaje jen na ty nezbytně nutné a snaží se ušetřit pro dny příští. V tomto kontextu souhlasí. Mám však námitku. Či otázku: Co pro vás znamená…
Tak jako má osobní smysl každý člověk, má ho i každý vztah. V podstatě platí, že smyslem každého vztahu je vytvářet a prožívat štěstí.
Pokud člověk nechce nic obětovat, ale naopak krást, potom aby poznal Boží zákony, potřebuje zažít oběti nucené: ztráty, nemoci, nepříjemnosti nebo smrt. Pokud člověk po přečtení mých knih pochopil, že štěstí je v první řadě láska a obětavost, začne v něm silně proudit vnitřní energie. Právě tato energie lásky mu umožní změnit se do hloubky…
Dost se s tím u lidí setkávám, pokud jde o otázky týkající se mužské části v nás, našeho otce, který by pro nás v životě měl představovat zdravou autoritu, a se kterou jsme se v realitě příliš nesetkali. Většinou ani nevíme, co je zdravá mužská, natož otcovská autorita, neboť jsme ji zažili často buď jako slabou a neurčitou, nebo agresivní, či úplně chybějící.
Našla som u priateľov na FB, nech sa páči 🙂
Všimli jste si někdy, jak lidé žijí v nejrůznějších světech, které se od sebe radikálně liší? Pro někoho je svět bezútěšné místo plné samoty a ústrků, pro jiného je ten samý svět zdrojem lásky a uspokojení. A ještě pro jiné býval prázdnou pouští, která se pomalu proměňuje v okouzlující oázu.