Miláčku, nikdo ti nic není dlužen
V roce 1966 napsal investiční analytik Harry Brown své devítileté dcerce dopis, který je dosud často citován. Brown tam dcerce vysvětloval, že nic na tomto světě – dokonce ani lásku – nelze brát jako něco daného.
V roce 1966 napsal investiční analytik Harry Brown své devítileté dcerce dopis, který je dosud často citován. Brown tam dcerce vysvětloval, že nic na tomto světě – dokonce ani lásku – nelze brát jako něco daného.
Protože v tomto vesmíru žádné náhody neexistují, proto nemůže být náhodné ani tak důležité setkání, jako je mé setkání s partnerem. Toto setkání jsme si vybrali, abychom absolvovali určité učební kroky.
Nepotřebujete se stát mocnějšími, protože právě teď již máte 100% maximální síly. Vždy si pamatujte, že jste stvořeni k obrazu a podobě mocného Božského Stvořitele. Proto máte ve svém nitru veškerou moc Nebes stejně jako všichni ostatní.
Pokud se nyní cítíte bezmocní a neúspěšní, pak je to proto, že jste se rozhodli, že žádnou moc nemáte. Ale to neznamená, že to tak opravdu je!
Další z omylů této doby. Už od malička nás ve škole učí, že se musíme neustále učit. Že musíme jít neustále kupředu. Ano to je v pořádku. Nových a nových informací je kolem nás opravdu dost a učíme se každý den. Některé věci přijmeme za vlastní, protože nám přijdou dobré, některé odmítneme. Každý z nás máme informací tolik, že kdybychom v tuto chvíli přestali informace přijímat, můžeme je zpracovávat do konce života. A možná i život další.
Spousta z nás si často klade otázky typu: „Proč jsem vlastně zde na světě, jaké je mé skutečné poslání? Jsem sám(a) sebou? Žiju svůj život naplňujícím způsobem, či se nechávám prostě unášet a své skutečné vlohy, svou jedinečnost pod tíhou každodenních starostí nestačím v sobě nalézt natož projevit?“
Ach ta sebeláska…. na články o sebelásce, které jsem už napsala PRAVDA O SEBELÁSCE, PRVNÍ KROK K SEBELÁSCE, DRUHÝ KROK K SEBELÁSCE…
Byly doby, kdy mi kontrola mých vlastních myšlenek přišla absurdní a nemožná. Fakt, že jsem nebyla schopná je všechny kontrolovat mě utvrzoval v tom, že je to nemožné (vlastně jsem neuměla kontrolovat skoro žádné). Kdo by mohl kontrolovat tak rychlý a hustý provoz?
“ Kedysi som si myslela, že podmienkou, aby som vedela milovať svoje telo, alebo ho vedela tolerovať je, že musím byť chudá, musím mať ploché brucho, úzke boky a vystúpené lícne kosti.
A tak som si povedala, že lásku a toleranciu voči sebe získam v posilňovni, usilovne som bežala na bežiacom páse, a pri stole som opatrne a nervózne kontrolovala to, čo som jedla.
Máme tendenci se zabrat do plnění denních úkolů, jsme zavaleni urgentními záležitostmi či rušivými elementy na Internetu. A zapomínáme se usmívat. Ve víru dne, ve stresu z budoucího vývoje událostí ztrácíme potěšení z přítomných okamžiků.