Nastal čas opustit stav dítěte. Dítěte ztraceného v „já, mne, moje“, „chci, chci, chci“, „vezmu si, vezmu si, vezmu si“, „potřebuji, potřebuji, potřebuji“, chyceného ve svém utrpení, že nemá nebo nedostalo rodinu, práci, partnera, vysněné tělo, peníze, slávu, o nichž si myslí, že ji potřebuje, a celou svou pozornost zaměřuje na to, aby to vše dostalo.
Každý člověk zakládá svou sebeúctu na něčem jiném. To, co potřebujete vy, abyste si mohli vážit sebe sama, se může lišit od představ jiných lidí. Je důležité, abyste si našli, na základě čeho roste vaše vlastní sebevědomí, sebeúcta a vnitřní radost z toho, kdo jste.
Pred ničím neutečieme. Ani by sme utekať nemali…
Vzdor a popieranie nikam nevedie. Prijatie je posun vpred 🙂
Život k nám promlouvá mnoha jazyky. Řečí životních okolností, řečí našich problémů nebo řečí našich přání. Řeč symptomů je jen jednou z možných forem vyjádření, které život používá, poselství je však stejné.
Pokud závazky uzavřené s lidmi, nejbližšími, životem, prací, posláním, společností… s čímkoli vnějším, převáží v „důležitosti“ nad závazky, které uzavíráš sám se sebou, JDEŠ PROTI SOBĚ.