Mnozí rodiče vzdychají: „Já jsem dobrý spořádaný člověk, ale nijak nemohu pochopit, jak to, že mám takové dítě! Nikdy nemarním čas naprázdno, pořád něco dělám. Chci, aby byl pořádný, a on vůbec není rozmazlený, ale zkazili ho kamarádi a škola, to vím určitě.“
L.L.Hayová- Miluj svoj život
Odpustenie sebe i ostatným nás oslobodzuje od minulosti. Odpustenie je odpoveďou takmer na všetko. Ak neplynieme voľne s tokom života, spravidla lipneme na nejakom okamihu z minulosti. Môže to byť ľútosť, smútok, ublíženie, strach alebo vina, stud, hnev alebo odpor, ba niekedy túžba po pomste. To všetko pramení z neschopnosti a neochoty odpustiť, odpútať sa od minulosti a žiť prítomnosťou. Priblížím vám to pomocou nasledujúcich cvičení.
zdroj: Sergej Nikolajevič Lazarev
AKO SA CHOVAŤ K „ZLÝM“ RODIČOM.
„….Ak je pre mňa môj rodič tvrdý, krutý, čiže ma nikdy neľúbil, tak ani u mňa nikdy nebude lásky k blížnemu….“ Dievča si myslí, že ho rodičia nikdy nemilovali. Nemôže milovať muža, pretože sa stále vracia v podvedomí ku skúsenosti rodičov, prenáša to do vzťahu k mužovi a nič sa jej vo vzťahu nedarí. Pozrite sa na svoje vnímanie rodičov.
zdroj: Sergej Nikolajevič Lazarev
U mnohých žien som videl ten istý obraz. Túžba prijímať pozitívne emócie a potešenie od milovaného človeka je obrovská a pripravenosť na bolesť a problémy je okolo nuly. V tomto prípade sa pýcha a žiarlivosť nezvyčajne, rýchlo a nevyhnutne zvyšuje. Potom nasleduje agresivita alebo depresia, choroba, ťažké konflikty a rozpad rodiny. Je pravda, že v prípade vážnej choroby jedného z manželov môže rodina zostať. Choroba, ponižujúca žiarlivosť a pýchu, pomáha udržiavať lásku a súdržnosť.
„Hodně lidí ve vztahu trpí převážně díky tomu, že od druhého něco očekávají. Očekávají, že když sami často říkají „miluji tě“, bude to říkat i jejich partner a už jim nedochází, že ten druhý to třeba nedokáže vyjádřit slovy, ale za to to projevuje pohledem do očí nebo upečením zatracené bábovky, kvůli které jde do pitomého obchodu koupit kokos na posypání, který jinak k smrti nesnáší, že když oni jsou schopni a ochotni snést druhému modré z nebe, že ten druhý by udělal totéž pro ně.
Tato inspirace přišla po hovoru se ženou, která vystoupila z bulimie – po 20 letech pravidelného zvracení. Před časem jsme spolu pracovaly. Když mi poprvé volala, absolutně nevěřila, že by se z toho mohla někdy dostat. To je přesně něco pro mě! Přesvědčení, že je to možné, jsem do ní vlévala každým hovorem. Hodně se mě vyptávala, ptala se na konkrétní věci, jak jsem se já dostala z bulimie, co a jak jsem prožívala. Časem se ode mě odpojila… i od ostatních pomocníků. Najednou jí došlo, že musí sama, což je pro mě vždy nadějná zpráva. Protože ve skutečnosti to nikdo za vás nemůže udělat, k uzdravení dojdete samy. Ano, v určité fázi může podpora pomoci.
„Otevřené srdce znamená zůstat otevření a milující bez ohledu na to, co vám kdo udělal, co se vám stalo, nebo co právě zažíváte ve své kariéře. Znamená to rozhodnout se cítit mír bez ohledu na to, jak právě vypadá váš vnější život. Je snadné být milující a otevřený ve společnosti milujících lidí; výzvou je zůstat milující, i když lidé kolem jsou uzavření, bojí se nebo jsou negativní.
Chceme-li vyléčit citové tělo, musíme rány otevřít, vyčistit, namazat hojivým lékem a zavázat, dokud se nezahojí. Jak tyto rány otevřeme? Místo chirurgického skalpelu použijeme pravdy. Před dvěma tisíci lety nám jeden velký Mistr řekl: „Poznáte pravdu, a pravda vás osvobodí.“
Vnitřní vítězství znamená, že se konečně vypořádáme se všemi svými obavami, strachy a veškerou negativitou.
Dokážeme se povzbuzovat, podporovat se, věřit si, najít sami sebe, vědět kdo jsme, vnímat na energetické rovině, že nám nic nechybí, že máme vše, co k nám patří a co potřebujeme – prostě se cítíme celiství.