„Lidé, kteří neumí sami sebe ani druhé milovat, budou kritizovat a soudit vždy a kohokoli.
Je jedno, jak hodní a dobří jste, tito lidé vždy najdou něco ke kritizování a souzení. Neberte si to osobně. Jsou v pasti vlastního ega a negativity, cítí se špatně, jsou frustrováni vlastním chováním a tím, co si jím zpětně přivolávají do života, a tak vězte, že to nedělají proto, že byste byli špatní, ale prostě proto, že si tím ulevují od vlastních pocitů frustrace a absence vlastní lásky.
Lidé, kteří očekávají naprostou dokonalost druhých, sami na sebe kladou přehnané nároky a mají panický strach z toho, že těmto nárokům nedostojí. Žijí v obrovském strachu z vlastních nedokonalostí a omylů pod neustálým nátlakem vlastního ega. Žijí jako otroci pod neustálou hrozbou trestu.
Často také v dětství utrpěli traumata způsobená tresty za„chyby“ nebo „neposlušnost“. Tito lidé neumí pochopit, že dělat něco jinak neznamená dělat to špatně. Zlobí se na druhé, že si žijí svobodně své životy, a cítí se ukřivdění, že oni za své utrpení a naprostou disciplínu nesklízejí žádnou odměnu. Myslí si, že aby mohli mít něco dobrého, musí trpět a neustále se kontrolovat, aby se nedopustili chyby. Tento neláskyplný přístup jim ale sráží ducha, zpětně v jejich životech vytváří místo odměn jen další negativní zkušenosti, a když potom vidí, že ostatní, kteří se nespoutávají a netrestají za své chyby, jsou šťastnější, připadá jim to velmi nespravedlivé. Poukazují pak na druhé a na jejich „chyby“, aby upozornili na tu strašnou nespravedlnost a alespoň částečně si tím ulevili. To je ale nikdy skutečně nenaplní a není třeba na tento druh kritiky reagovat. I když se budou rozčilovat, že vás jejich kritika nezasáhla, není to vaše věc.
Nenechte se zraňovat zraněnými. To nepomůže vám ani jim.“
* * *- Poselství andělů, Magda Techetová
zdroj: Svět zázraků