V životě muže přichází okamžik, kdy potká nejen ženu, ale probuzenou ženu – duši, která si vzpomněla, kým je.
Není tu, aby hladila vaše ego, bavila vaše nejistoty nebo hrála roli zraněného léčitele ve vašem nevyléčeném příběhu.
Je zrcadlem posvátného — a pokud se stále lpíte na zastaralých představách mužnosti postavených na nadvládě, hrdosti a výkonu, ani nepoznáte její světlo.
Nekřičí, nehádá se ani nehledá potvrzení skrze chaos.
Ovládla umění mlčet a odevzdat se – ne jako slabost, ale jako moc.
Netrestá vztekem. Odmítá s pravdou.
Neusadí se – vidí. A když uvidí, že nejsi člověk hloubky, ani člověk duše, nebude se zdržovat.
Protože probuzena žena nehledá pozornost. Čeká na vyrovnání.
Je to bojovnice srdce, kovaná ohněm a rafinovaná bolestí.
Její láska je posvátný plamen – nebude předána muži, který stále hraje hry.
Čeká na muže, který prošel svou vlastní temnotou a vyšel z něj čestný, pokorný a celý.
Muž, jehož mužnost nemá kořeny v kontrole, ale ve vědomí.
Není ohromena tím, kolik vyděláváte nebo kolik žen jste měli.
Poslouchá jazyk pravdy.
Sleduje, jak se chováš k vlastním stínu.
Nehýbe se chvastností — dojímá ji tichá síla muže, který bojoval se svými démony a neutekl.
Jen když člověk strhne zdi kolem svého srdce a odváží se odhalit svou duši, může před ní stát jako rovný.
Teprve tehdy otevírá brány do své vnitřní zahrady – toho posvátné místo, kde láska volně proudí, ne proto, že jste ji požadovali, ale proto, že jste prokázali, že jste hodni
Pravý muž se nebojí její hloubky.
Nezmenšuje se v přítomnosti její divokosti nebo její moudrosti.
Respektuje její chrám a ví, že její tělo není dobývání – je to smlouva.
Probudená žena kráčí s grácií, protože si pamatuje.
Ví, jakou sílu v sobě nese.
Ví, že hloubka jejích emocí není břemeno, ale požehnání.
A ona ví, že její srdce není hřištěm pro zraněné chlapce, kteří stále předstírají, že jsou muži.
Ona nehledá záchranu.
Hledá setkání – duše k duši, pravda k pravdě, plamen k plameni.
Takže pokud jste muž, který se stále bojí zranitelnosti, který se skrývá za sarkasmem nebo kontrolou, který vidí ženy spíše jako předměty touhy než odrazy božského — pochopte toto: nebude se vás snažit změnit.
Ona odejde. Protože její čas je posvátný.
Ale pokud jste muž, který dělá práci – skutečnou práci – léčení, vlastní své rány, stát se úplným… ona tě uvidí.
A až to udělá, vlije do vás lásku tak hlubokou, tak čistou, tak transformační, že se budete cítit jako vracet domů na místo, o kterém jste ani nevěděli, že jste odešel.
Láska je trpělivá. Chtíč spěchá.
Láska dává. Chtíč bere.
Láska buduje. Chtíč vyhoří.
Láska je posvátná. Chtíč je sobecká.
A nakonec láska je to jediné, co vydrží.
Muži – povstaňte.
Dělejte vnitřní práci.
Vyostř svou duši.
Vylepš své srdce.
Protože Probuzena žena není fantazie.
Ona existuje.
A čeká na muže, který si vzpomene, kdo skutečně je.
zdroj: Radek St
