SMLOUVA DUŠE

Z pohledu lineárního času jsme kdysi v dávných dobách učinili slib, a to jak sami se sebou, tak s naší duchovní rodinou, že chceme zakusit životy v realitách odlišných od těch, které jsme znali ve vysokých dimenzionálních pásmech. Vlastně jsme do oblastí fyzické reality přišli urychlit jednak svůj vlastní vývoj (a tím i vývoj celé naší monády, skupiny duší), přišli jsme prožít, jaké to vlastně je, když se tvoří ve hmotné dimenzi, jež je nejvíce vzdálená Zdroji. K tomu všemu však bylo nezbytné, abychom zažili obě strany cyklu duality, museli jsme si přivlastnit karmické učební lekce.

 

S nikým se nesetkáváme náhodně – 5 typů synchronistických spojení

V krásném světě, v němž žijeme, slouží každé jedno seznámení a náhodné setkání vyššímu účelu.

V našich životech často dochází k mysteriózní jevu, který nelze vysvětlit vědou ani jinými „normálními“ způsoby. Působí jako klišé říkat, že nic takového jako koincidence neexistuje a že vše se děje z nějakého důvodu. Něco na tom však je.

VDĚČNOST ZA PROCES A DŮLEŽITOST PŘIJÍMÁNÍ

Čím těžší se to zdá, tím větší vděčnost za to všechno, co se v procesu děje. Udělat z toho největší přednost a poděkovat. Bez odporu a nebo apatie – bez myšlenek: nic necítím, necítím své tělo, necítím sebe… Nevím už jak dál, i když už všechno vím…. tak jsem jen jednoduše NEPŘIJAL/A TO, CO JE – SVŮJ PROCES A SEBE V NĚM.

To, co říkáte, vytváří vaši realitu

SVĚT ZÁZRAKŮ·

Nedávno za mnou přišla jedna žena a vykládala mi, jak špatně se jí daří v její práci. „Je ale nemožné najít jakékoli jiné místo,“ říkala mi. „Nikde nic není. Vůbec nic.“
Přestože jsem pro to neměla žádný hmatatelný důkaz, měla jsem silný pocit, že určitě není nemožné, aby si nějaké jiné místo našla a že někde nějaké určitě existuje. Jen o něm neví. Zatím.

Text, který léčí duši

Komu je smutno, měl by si přečíst tuto báseň v próze od amerického právníka a filosofa Maxe Ehrmanna (1872-1945). „Desiderata“ je něco jako přání šťastné cesty do budoucích časů či snad šťastné cesty životem. Ve svém deníku Ehrmann napsal: „Pokud se mi to podaří, chtěl bych tu po sobě něco nechat. Něco jako dárek, nevelký esej naplněný ušlechtilostí“. Někdy v té době napsal „Desideratu“. Bylo to v roce 1927.