autor:
NEZASLOUŽÍM SI NIC DOBRÉHO. NEZASLOUŽÍM SI LÁSKU. NEZASLOUŽÍM SI SPOKOJENOST a ZDRAVÍ. NEZASLOUŽÍM SI PROSTOR PRO SEBE. STÁLE MUSÍM NĚKOMU POMÁHAT. STÁLE MUSÍM BÝT AKTIVNÍ. Je vám to povědomé?
Znamená to se ráno probudit a nemyslet na to, že je snad někdo na světě šťastnější, pohlednější, chytřejší, moudřejší nebo lepší.
Louise L. Hay
Všechny tzv. NEMOCI si v těle vytváříme sami. Tělo, stejně jako všechno ostatní, zrcadlí naše myšlenky a přesvědčení. Neustále k nám promlouvá, musíme si však udělat čas a naslouchat mu. Každá buňka v těle reaguje na každou myšlenku, která nám proběhne hlavou, a na každé slovo, které vyslovíme.
Duševní bolest je na naší životní cestě jedním z nejjistějších příznaků toho, že jsme se nevydali správným směrem. Pocit stesku a podivná neklidná předtucha ukazují, že se člověk vydal proti své vlastní přirozenosti, proti svým nejvyšším zásadám a skutečným hodnotám.
August zvolíme, užívajte si ho v miernom tempe… oddychujte priatelia, počas leta načerpajte dostatok vnútornej sily, zdravia, pozitívnych energií a lásky na druhú polovicu roka 🙂
Nikdy nevíme, kdo bude potřebovat naši pomoc, stejně jako nemůžeme vědět, kdo přijde v těžké chvíli na pomoc nám. V této souvislosti nás velmi oslovila příhoda ze života spisovatele Franze Kafky. Jednoho dne se náhodně setkal se skutečným žalem a nezůstal lhostejný.
Kde jsou dva lidé, jsou i různá mínění. Každý den musíme podstupovat větší či menší střety. Čím více sociálních rolí člověk má, s tím větším množstvím názorů se setkává. Protikladná mínění někdy vedou ke skutečnému psychologickému boji s oponentem. Občas to končí docela bolestivými duševními šrámy. Je to však nezbytné?