O pomoci
Jakkoliv se to lidem v pomáhajících profesích nelíbí, touha pomoci je ve skutečnosti: touha po moci. Tedy pokud ještě toužím zachraňovat svět a pomáhat druhým, toužím ve skutečnosti zachránit sám sebe, tím že budu ovládat a manipulovat.
Jakkoliv se to lidem v pomáhajících profesích nelíbí, touha pomoci je ve skutečnosti: touha po moci. Tedy pokud ještě toužím zachraňovat svět a pomáhat druhým, toužím ve skutečnosti zachránit sám sebe, tím že budu ovládat a manipulovat.
Během cesty osobního duchovně-energetického vzestupu mnozí z nás, a to zejména v počátku putování ke Zdroji Všeho Co je, zažívají určitý proces sebeobětování. Tato činnost vyplývá z vnitřního pocitu určité viny, kterou chceme tímto napravit. domníváme se že obětí máme možnost získat cestu do nebe, snad i osvícení.
Integrace mateřského zranění je přechod z postoje „vaše matka udělala to nejlepší, co mohla – a proto potlač své emoce“, na postoj „vaše matka udělala to nejlepší, co mohla – a zároveň si cením svých emocí
a nebudu je potlačovat“. Tento postoj předávaly matky z generace na generaci, a proto je pojmenován jako mateřské zranění.
Zopakujme si – v súčasnosti veľmi potrebné!
Mateřské zranění je sada omezujících přesvědčení, které jsme získaly od své matky, které nás podvědomě zraňují, omezují naše sebevyjádření a poškozují vztah k ženství. Mateřské zranění zahrnuje zranění, ke kterému se matky nehlásí.
Ego nepřizná, že je v pekle, dokonce ani když se v něm nachází. Ego se neustále přikrášluje. Možná se ptáte:„Musím předtím, než naleznu blaženost, přijmout peklo?“ Ano, jinak to nejde. Nebudete jej muset pouze přijmout, ale také pochopit a proniknout jím. Budete muset vnímat jeho bolesti a trápení, abyste si jasně uvědomili, co vlastně peklo je. Teprve poté, co to poznáte, si budete moci uvědomit, jak jej vytváříte. A teprve až poznáte, jak jej vytváříte, bude na vás, abyste se rozhodli, zda v tom chcete pokračovat nebo ne. Potom to bude na vás.
Všetko so všetkým súvisí. Hlavne to, čo máme v sebe ako zdroj energie. Čo vysielame, to prijímame. Ak chceme meniť prijímané, musíme meniť sami seba. Nie meniť okolie, nie meniť ľudí, ale sami seba. Základ všetkého je vždy JA. Posledné roky nás k tomu doslova nútia. Preto sa mnohým zhoršuje život, zdravie, vzťahy – aby na tom všetkom konečne (skutočne a poriadne) pracovali. Do hĺbky, do rodov.
Jakmile se člověk začne zajímat o širší rodinné souvislosti, nestačí žasnout, jak některé vzorce chování putují z jedné generace na druhou. V některých rodinách mají v každém pokolení minimálně jednoho alkoholika nebo jednu sebevraždu. Jindy zase v každé generaci najdete aspoň jednoho ze sourozenců, který se nikdy nevdá či neožení, a pak jsou také samozřejmě…