Jak žít
Všichni chtějí pravidla, podle kterých by mohli žít. Jenomže pravidla vždycky nepomáhají. Velmi snadno se dají zneužít k pronásledování druhých.
Všichni chtějí pravidla, podle kterých by mohli žít. Jenomže pravidla vždycky nepomáhají. Velmi snadno se dají zneužít k pronásledování druhých.
„Když (od)pustíš, máš obě ruce volné.“
– čínské přísloví
Až příliš často jsme si zvykli mluvit o svých neduzích, o nemocech a všem co s nimi souvisí. Už od malička se udržujeme ve strachu z nemoci, která nemá nic jiného na práci, než na nás číhat na každém kroku, aby udeřila, když nebudeme dostatečně pozorní a nebudeme mít všechna očkování. Bojíme se stát v tramvaji vedle člověka, který kašle nebo kýchá, abychom se nenakazili. “Dej pozor, abys něco nechytla” nebo “raději k ní nepůjdu, ještě bych to od ní chytla” a podobné hlášky zná asi každý z nás.
Lidé, kteří mají problémy s nadváhou a svým vzezřením, jsou lidé, kteří pomáhají druhým a jsou velmi štědří. To jsou samozřejmě všechno dobré vlastnosti. Nicméně stejně jako v případě lidí s problémy v rámci třetího emočního centra všoebecně, problémy s nadváhou jsou vesměs spojeny s pocitem strachu a nízkým sebevědomím. Všechnu svoji energii vydají pomoci ostatním a jim samotným se jí pak nedostává. Sami sebe definují podle toho, kolik toho jsou schopni udělat pro ostatní.
Sám seba som sa pýtal, prečo tak nerád chodím na návštevy k mame. Klamal som sa, že to je jej chyba, lebo sa so mnou nevie rozprávať a necítim z nej lásku ku mne. Ale opak bol pravdou, ktorú som si po čase kajúcne natrel na chleba: „Veď to ja sa s ňou nechcem rozprávať! V skutočnosti jej nedávam lásku ja!!!” Keď som vydoloval zo seba tento trpký poklad, zostal som ako obarený.
Tematike otca a otcovstva sa v našej spoločnosti venuje iba okrajovo. Otec je pre mnoho mužov niečím, čo sa dá väčšinou ťažšie dosiahnuť, je zdrojom rôznych omylov, nedorozumení. Akoby sme nevedeli kam otca zaradiť… Veľa mladých chlapcov, mužov nemá s ich otcom vyrovnaný vzťah. Nechápu ho, nevedia ako sa k nemu postaviť. Tento článok Vám môže pomôcť túto tematiku objasniť. Ukážeme si ako s týmto pracovať a ako obnoviť stratené- zapojiť odpojené. Píšem ho z postoja syna k otcovi. Ak ste muž, ktorý už má deti, môžete tento postup použiť k Vášmu otcovi- či žije, alebo nie.
Vděčnost spojuje emocionální tělo se srdcem, a tím i s duší, protože duše se dosahuje skrze srdce.
pekné zamyslenie Merlina, nielen k Valentínovi, ďakujeme 🙂