Text, který léčí duši

Komu je smutno, měl by si přečíst tuto báseň v próze od amerického právníka a filosofa Maxe Ehrmanna (1872-1945). „Desiderata“ je něco jako přání šťastné cesty do budoucích časů či snad šťastné cesty životem. Ve svém deníku Ehrmann napsal: „Pokud se mi to podaří, chtěl bych tu po sobě něco nechat. Něco jako dárek, nevelký esej naplněný ušlechtilostí“. Někdy v té době napsal „Desideratu“. Bylo to v roce 1927.

ŽIVOTNÍ HRA

V současné době zažíváme na planetě život, jenž připomíná jakousi soutěž, hru, a povětšina lidí za to platí svou duší. Neustále jsme pokoušeni nespočtem chytrých a nenápadných způsobů této soutěže, kosmické i planetární hry, a to za jediným účelem, abychom popřeli sami sebe, svou duši, abychom popřeli, že naše vědomí má onu dokonalou schopnost rozšířit se skrze pásma vyšších dimenzí, že může dosáhnout oceánu vědomí Nejvyššího Zdroje.

 

O vzťahu…

Shumavan

Vztah si můžeme představit jako společný prostor – dům, nebo byt.
Jeden z vás investuje větší částku, aby pořídil dům jako prázdný prostor. Jeho úkolem je dávat partnerství vnější podobu, bez jeho zdí, by tento prostor neměl hranice a nebylo by kde tvořit jeho vnitřní krásu. Druhý z vás investuje množství času, tvořivosti a citu pro utváření vnitřního vybavení, bez jeho intuice a vedení, by vnější krása domu byla jen studeným a nevyužitým prostorem. Zvelebuje každý kout, aby byl nejen útulný, ale i praktický.

 

Něco k zamyšlení od Vadima Zelanda

Člověk není nic. Je pouhou kapkou, která na okamžik vzlétla z oceánu.

Tvrzení, že Bůh stvořil člověka k obrazu svému, je správné. Jenomže je obvykle chápáno špatně. Bůh může mít jakoukoli podobu, jeho podstata nespočívá v hlavě, dvou rukách a dvou nohách. Srovnáme-li Boha s oceánem a člověka s kapkou, pak jejich podstata je táž – voda.