Štěstí nebere zajatce
Když jsme šťastní, přirozeně cítíme důvěru. Není důvod někoho ovládat, není důvod používat emocionální vydírání, abychom k sobě někoho připoutali.
Když jsme šťastní, přirozeně cítíme důvěru. Není důvod někoho ovládat, není důvod používat emocionální vydírání, abychom k sobě někoho připoutali.
Brzy ráno šel rolník na své pole. Chodil sem a tam a velice pozorně prohlížel půdu. Potom vzal do dlaní hrst půdy a rozmělnil ji. Nejprve se podíval na nebe, potom na stromy za polem. Zaposlouchal se do zpěvu ptáků. V přírodě je vše vzájemně propojené, a to nejen v přítomnosti, ale i v budoucnosti.
Je nejvyšší čas vyškrtnout ze svého života negativní jedince. Zbavíte-li svůj život jejich negativity, uvolňujete v něm místo pro něco nového, kladného a krásného.
Ještě možná o tom, jak vlastně funguje léčení prostřednictvím či s pomocí druhých. Každý člověk si sám má na všechny věci svojí pílí, soucitem, trpělivostí a případně utrpením přijít. Trvá to několik desítek životů a jen málokomu z lidí se i tak podaří vše pro sebe a pochopení všeprostupujícího principu Lásky objevit. Potřebuje k tomu další lidi, kteří mu s uchopením pomáhají.
První krok směrem k partnerovi činím zásadně já, respektive ve skutečnosti první krok činí má intuice – mé vědomí, či můj dobrý pocit chcete-li. Není zde žádné očekávání, že se změní muž, že projde osobním rozvojem, že nás jako rodinu povede. Vnitřní proměny jsou mou doménou. Doménou mého muže, jsou pak změny vnější a k tomu má, po mém prvním kroku za dobrým pocitem, již otevřený prostor a mou plnou důvěru – jednoduše proto, že pokud již vnímám dobrý pocit, je to pro mě chvíle úlevy, kdy už nemám žádný jiný úmysl zabírat jeho prostor a nechávám už všechno jen plynout.
Mateřské zranění je sada omezujících přesvědčení, které jsme získaly od své matky, které nás podvědomě zraňují, omezují naše sebevyjádření a poškozují vztah k ženství. Mateřské zranění zahrnuje zranění, ke kterému se matky nehlásí.
Lidé jsou spolu, dokud spolu být chtějí. Žádná povinnost, čest, ani morálka nepřikovají jednoho člověka k jinému. Když někdo chce odejít, odejde z domova, od dětí a třeba i od umírajícího. Pokud odejít nechce, zůstává.
Vím jistě, kdy se v životě ženském, nacházíme v největším energetickém průseru.
To, když začneme opouštět ženskou sílu a stáváme se matkami kvočnami. Začíná tonenápadně, takže ani nepostřehnete, že jste zase uprostřed kvočního životním cyklu. Ráno vstáváte do tmy, připravujete snídaně pro děti, letíte do práce, kde se nezastavíte, pak zase letíte z práce, kontrolujete úkoly, učíte se, jdete ven, jídlo, úklid, všichni chtějí nějakou pozornost a je zase tma. Nenechte se mýlit, že když člověk dělá svoje „poslání“ tedy podniká a organizuje si čas podle sebe, že do stejného nespadne – má-li rodinu, nebo rodinný grunt – všude tak nějak lítá jako hadr na holi.
Svoboda – to je radost. Pokud ve vašem životě není žádná radost, znamená to, že v něm ani není svoboda. Nesvoboda se vkrádá do četných oblastí našeho života. A největší a nejzávažnější nesvoboda se projevuje právě v rodinných vztazích: manželé často ovládají své manželky a naopak manželky ovládají mnohdy své manžele. Stává se také, že si rodiče dávno dospělých dětí přivlastňují právo zasahovat do nejrůznějších aspektů jejich života. Víme-li, že oblast rodinných vztahů může „nasát“ tolik nesvobody, napadne nás otázka: jak je vůbec možné vybudovat šťastnou rodinu a radovat se ze života? Platí také to, že svoboda bez lásky se může přeměnit v nezodpovědnost a v egoismus.