S.N.Lazarev – nadprirodzené schopnosti

Odkud tato pýcha pochází? Odkud vzniká nechuť mít děti, zvýšená kontrola, krutost k lidem? Odkud pochází nechuť žít a sebeponižování, přezírání sebe?
Proč se objevuje koktání? Proč často umisťujeme naše principy nad lásku a pak onemocníme a zemřeme?
Proč se nám nedaří osobní život, proč se nás milovaní lidé zříkají? Nebo, když se žena zamiluje do muže, pak zjišťuje, že je ženatý?
Proč je agrese namířena vůči náboženství a někdy i demonstrativní ateismus? Odkud pocházejí „hlasy“, různí „posedlí duchy“ – přivandrovalci z jemných úrovní, které něco nařizují?
Proč často přicházíme o zrak a ztrácíme ho? Proč vzniká apatie, nechuť žít, ztráta smyslu života? Proč ochabuje paměť?

Základ toho všeho tvoří pouze jedna příčina: nadpřirozené schopnosti. Přesněji nesprávný postoj k nim.
Každý, kdo obdržel nadpřirozené schopnosti, je podvědomě vnímá jako obrovskou hodnotu, protože naše duše, naše podvědomí ví všechno. Jakýkoliv hmotné a duchovní statky blednou před tím, co nazýváme nadpřirozené schopnosti, protože toto spojení s jemnými úrovní existují i po naší smrti. Proto smrt neléčí zbožštění nadpřirozených schopností.
Na jedné straně to přináší pocit mnohem většího štěstí, protože je neztrácíme. Na druhé straně je to obrovské neštěstí, protože jestliže smrt neléčí nemoci, pak se problémy hromadí. Duše budoucího člověka proto nemůže být vtělena na Zemi, nebo se narodí invalidou. Nebo zahyne celá společnost, jež nahromadilo na tenké úrovni velké množství hříchů.
Proč člověk získává nadpřirozené schopnosti? Odpověď je jednoduchá: je připraven je mít. Někdy je připravenost člověka nízká, a pak získání nadpřirozených schopnosti je zálohou, kterou člověk musí odpracovat.
Nadpřirozené schopnosti jsou podobné novému výkonnému autu. A první věc, kterou člověk musí pochopit, je, že existuje možnost rychlé smrti jeho samotného nebo smrti druhých, pokud nezvládne řízení. Druhou věci je, že vlastnění výkonného auta znamená mnohem větší odpovědnost a větší disciplínu. Na to by měl velmi vážně připravit a změnit styl řízení. A pak může jezdit vysokorychlostním autem. Stejné je to s nadpřirozenými schopnostmi. Při aplikaci na nadpřirozené schopnosti, „změna stylu jízdy“ znamená změnu svého náhledu na svět a zlepšení svého charakteru.
Nyní na každém kroku na četných kurzech aktivace „třetího oka“ a rozvoje různých schopností slibují „vysokorychlostní auta“, ale nikdo neučí umění jízdy a nemluví o nebezpečích, která čekají na nezkušeného řidiče. Proto mnozí hynou, jejich děti umírají, protože jsme všichni spojeni na jemné úrovni. U nich se rozkládá charakter, rozpadá se duše a pak i tělo.
Proč u člověka se zvýšenou pýchou vzniká pocit nesmyslnosti života? Protože pravý smysl života cítíme duší, nikoliv hlavou. A duše, která přišla z Boha, ví, že pravý smysl – to je jednota se Stvořitelem, to je poznání Stvořitele, to je rozvoj samotné duše, našich citů, našeho náhledu na svět a charakteru. Když se duše uzavře od Boha a když se do popředí dostane kontakt s jemnými úrovněmi, který přináší nadpřirozené schopnosti, pak člověk to nejprve vnímá jako potěšení, možnost neomezené moci, pocit své vlastní primárnosti, priority, která se nepozorovaně nahrazuje ztrátou smyslu života a sebezničením.
Dítě narozené s nadpřirozenými schopnostmi, zpravidla se ocitá v tvrdých podmínkách, aby jeho pýcha byla ponížená a byl schopen přežít. Takové dítě je proto často bito, jeho blízcí (jak děti, tak dospělí) s ním nespravedlivě zacházejí. Bez jakéhokoliv důvodu můžou jej urazit i ukřivdit mu. Takové dítě je obvykle uzavřeno, vždy se snaží dominovat, ale ne vždy uspěje a tak vpadá do deprese. V něm žije pocit své úplné pravdy a nadřazenosti nad všemi, což se snaží ze všech sil udržet.
Dívky se zvýšenou pýchou od dětství zpravidla doprovází nechuť žít. Proto nejsou děti u takových žen životaschopné, děti se nerodí bez lásky. Když uctíváme budoucnost, tedy jemné úrovně, ztrácíme tuto budoucnost nejen spolu se schopnostmi, pamětí, touhou žít, ale i spolu s budoucími dětmi. Proto, pokud dívka zakouší nechuť žít, je to znamení: šance mít děti u ní klesají.
Proč jste začala koktat v devíti letech? V deset let začíná pohlavní dospívání, a pokud dívka nepřivede svou duši do pořádku, pak duše budoucích dětí budou poškozené. Nejenže se mohou nenarodit, ale navíc matka bude muset pykat za jejich zmrzačené duše, odpracovat si to nemocemi, neštěstími a tragédiemi.
Proto osud posílá pomoc: v devět let začíná koktání, které brzdí vědomí – brzdí duchovnost. V souladu s tím blokuje kontakt s jemnými úrovněmi a aktivuje city. A právě city se probouzí během puberty – to je způsobeno hormonálními změnami v těle. City začínají aktivně fungovat, tím pádem vědomí musí být poníženo. Proto často ve věku 9-10 let se u děti objevují buď vážné nemoci, nebo se rodiče dítěte rozvedou, nebo začnou jiné závažné problémy.
A to vše se děje proto, aby byla zajištěna možnost vytvoření více či méně harmonické duše. Duše sama o sobě je vícevrstvým jevem: některá složka přichází z minulých životů, něco pochází od rodičů. To vše se nakonec promění v lidský já malého človíčka, který přichází na svět.
První láska pyšného člověka zaručeně musí být nevydařená – doprovázená ponížením a problémy. A to je podnět k Bohu, protože během puberty a zejména v době první lásky směr, kterým tato energie bude proudit, určí charakter dětí a vnoučat i vnitřní stav samotného člověka. Proto, pokud člověk zaujme správný postoj k první lásce, jež je nevydařená, bolestivá, destruktivní – pak intuitivně nalézá víru v Boha a otevírá se mu možnost přežít a dokonce mít i své vlastní děti.
Skutečnost, že jste se nepokoušela nasměrovat agresi vůči lidem, ale obrátila jí proti sobě, bylo sebezničením a sebezkázou. Byla to však přece jen lepší volba. Poznání Stvořitele probíhá nejprve přes touhu stát se prvním, pak se objeví touha stát se posledním, sebepoškozování; a potom přichází pochopení, že nejsou ani první, ani poslední, a je Stvořitel, který přebývá v každém z nás.
Proto, po období sebepoškozování, člověk uvědomujíc, že nesmí zabíjet city v druhých, ani nesmí zabíjet city v sobě, že city jsou posvátné, nalézá cestu k Bohu. To, že jste se snažila najít cestu ven ze situace, to, že jste si byla vědomá svízelnosti svého stavu, právě to Vám umožnilo přežít. Intuitivní touha k hledání Boha umožnila vyšším bytostem navštěvovat Vás ve snech a poskytovat rady a pomoc. Protože pomáhají tomu, kdo jde.
Pro toho, kdo sám nechce nic dělat, nechce se měnit, ale pouze předkládá své výhrady k Bohu, k svému osudu, ostatním lidem, osud jedná s ním podle principu „Neházej perly před svině“. A tehdy pod tlakem tvrdých životních podmínek a smrtelných situací, člověk nedobrovolně přenáší opěrný bod k jednotě se Stvořitelem, což očišťuje jeho duši.
Nakolik jsme připravení se dobrovolně obětovat, oprostit se a vytvořit správné systémy priorit v životě, natolik méně budeme strádat, trpět a ztrácet. A tehdy se proces rozvoje změní nikoliv v nepřetržitou muku a bolest, ale v plodný a vzrušující proces.
Pochopila jste, že nemůžete potlačovat city, a to je pochopení priority duše nad naším vědomím a duchem. To je ve skutečnosti naplnění hlavního přikázání Ježíše Krista: „Blahoslavení chudí duchem.“ Směr jste zvolila ten správný.
Proč jste dokázala číst mé knihy právě po cvičení reiki? Pravděpodobně proto, že reiki systém znamená nejen práci s energiemi, ale navíc kontakt s jakousi vyšší úrovní a přivedení se do poměrně harmonického stavu před cvičením.

S.N. Lazarev „Blažení chudí duchem“ – nová kniha Lazareva, která se chystá k vydání v Čechách.