alebo: pokiaľ to nedopadlo dobre, ešte nie je koniec.
Na světě je něco, co spojuje všechny národy. Ptáte se, co to je?
Jsou to pohádky, součást života každého z nás. Posloucháním pohádek vstupujeme do života a každá pohádka nám předává nějaké srozumitelné ponaučení. Tak dospíváme a pohádky předáváme dál jako příběhy, bajky a podobně.
Co je v pohádkách?
V pohádkách je všechno! Úplně všechno. Je tam dřevorubec, princezna, král, kocour v botách, dýně na kolečkách – cokoliv chceš. Nebo nešťastný princ hledá svou princeznu. Princezna může být zakletá v žábě anebo zavřená někde ve věži. Cokoliv chceš, může být. V pohádce je možné všechno! A navíc je vše předkládáno velmi otevřeně, ve své odhalené podobě. Princ s princeznou se milují, chtějí být spolu. Někdo jim pomáhá, někdo je proti nim… Všechno se tu může stát. V tom je krása pohádky. V našem světě si jich i mnoho dospělých užívá. Přestože vědí, že jsou to jen pohádky. Pohádky jsou skutečnější než naše životy.
Ale v čem jsou pohádky skutečné?
Pohádky jsou skutečné v tom, že spravedlnost a věrnost jsou odměněny. Ale všechno tam musí projít mnoha proměnami, zákoutími a labyrinty egoismu. Našeho egoismu. Pohádka vypráví o tom, co se skutečně stane, že dobro zvítězí nad zlem. A o tom to je. Jinak by nic nezačalo. Všechny pohádky musí mít dobrý konec, protože ten je daný už od počátku.
A pohádky se špatným koncem – co s nimi?
Nic takového není. To prostě jen znamená, že ještě nejsou dovyprávěné. Pohádky se píší od konce a konec musí být dobrý. Vede k němu zápletka, rozuzlení, vyvrcholení, zkrátka všechno. Dobrý konec je povinný, zamýšlený už od začátku. Takže pohádka musí začínat zápletkou. Následuje nějaký ukázkový výchovný proces, obviňující, a tak dále. Hrdinové se musí rozcházet a být nespokojeni s tím, co se děje: ten chtěl zabít a nejde mu to, tamten chtěl utéct – nejde mu to a ti dva se chtěli vzít – nejde jim to, a tak dál.
Ale kdo ty pohádky vlastně píše?
Stvořitel je autorem! Když si v pohádkách postupně začnou zoufat nad řešeními, ptá se každý po svém: „Co tedy máme dělat?“, až začnou chápat, že jsou pod Vyšší vůlí. Teprve pak se jim všechno začne dařit a sbližují se. A je vidět Vyšší vůle, Vyšší síla, která je vede ke správnému řešení, k dobrému konci. A dobro vítězí.
A právě v naší době, v naší realitě, v našem životě, se tato Vyšší síla začíná projevovat v různých případech, kdy lidstvo už nenachází jinou odpověď na své otázky, než přiznat si, že jde o Vyšší sílu.
A právě tehdy to bude dobré! Protože nám ukazuje na Toho, kdo to vymyslel, začal vše rozvíjet a tvořit a kdo to všechno nyní musí dokončit. Ukazuje ti na Nejvyšší Řízení, Vyšší sílu, ukazuje na Stvořitele. A právě tato Vyšší síla nás vede k lásce a ke štěstí.
Z televizního pořadu „Zprávy s Michaelem Laitmanem“
zdroj: Mezinárodní akademie kabaly – Československo
