Nejdříve má duše představy a chce, aby se jí naplňovaly, a když se jí nenaplňují, zlobí se.
Nemá se ráda a chce se mít ráda prostřednictvím druhých. Žije ještě v iluzích a nesnaží se měnit něco na sobě, ale chce měnit vše na druhých. Stále se někam žene, prahne po prožitcích, darech, projevech lásky od druhých. Má strach být sama, neumí to. Chce být stále ve společnosti někoho i za cenu, že se zaprodá. Žije ve falši a lži, protože je slabá a neumí se prosazovat, a zároveň se bojí ztráty těch druhých. Podléhá naprosto partnerovi, jeho náladám, jeho požadavkům, podřizuje se. Nechce měnit myšlení, nechce jít do hloubky citů, zůstává ve všem na povrchu.
Člověk je ještě povrchní.
Je to člověk, který může být zábavný, ale přesto bude prázdný. V tomto vztahu se člověk dusí.
Ve druhém stádiu se duše poznává…
Začíná si uvědomovat, jak fungují vesmírné zákony a ve vztahu vše jí vyhovuje a co jí vadí.
Učí se mít ráda a tím i přijímat občas svoji samotu.
Už jí nevadí.
Ví, co nechce, aby jí činil ten druhý, a ví, co nechce činit druhému.
Zná zákony příčiny a následku.
Začíná být upřímná, už si nechce s druhými hrát.
Tím, že se má ráda, je silnější a už se tolik nebojí o lásku druhých, vždyť už jí začíná objevovat v sobě.
Už dokáže odejít ze vztahu, který jí nevyhovuje a přes hledání v druhých se učí hledat cestu k sobě.
Nebojí se již vstoupit do svého nitra a do svých pocitů, nebojí se nahlížet na věci novým způsobem a uvědomovat si bolest ze ztráty, když mění myšlení.
Je to člověk, který už nebude tak zábavný, ale budete se s ním cítit lépe, než s člověkem povrchním.
V tomto vztahu se člověku ještě občas špatně dýchá.
Ve třetím stádiu se člověk má rád, a proto se již nestará o ostatní…
Pobývá rád o samotě, nevadí mu, spíše se z ní těší. Umí si naplnit život sám, je tvořivý, má plno nápadů a i když je sám má mnoho přátel. Lidé z něho cítí sílu, a proto se k němu rádi vrací, neboť se u něho cítí v bezpečí.
Tento člověk již nezasahuje do životů druhých, nechá je dýchat a i jemu se dobře dýchá.
Nenechá se ničím omezovat a ani nechce nikoho omezovat.
Naučil se mít rád, a proto našel svoji druhou polovinu duše. Vytvořil v sobě klid a harmonii, a proto si stačí sám.
A právě v tomto třetím stádiu vývoje duše k vám může přijít partner, který se má již rád a také si stačí.
Už nepotřebuje s nikým žít.
V této době Vesmír spojí tyto dva jedince, a oni spolu mohou vytvořit vztah, po kterém všichni toužíme.
Vztah plný lásky, pomoci, harmonie, porozumění, něhy, dotyků. Takovýto vztah lze vytvořit teprve v době, když najdeme svoji druhou polovinu v sobě. Už jsme celiství, a proto můžeme přijmout do svého života opět zase jen celistvou duši. Už se nenecháme spoutávat, vydírat, a zrovna tak ten druhý.
Proto můžeme spolu vytvořit dvojnásobnou harmonii, kterou máme v sobě. V této době si žijeme pro sebe, ale nebráníme se trávit čas i s ostatními, pokud si to přejeme. Už dokážeme říci ne, nechci, nevyhovuje mi, vadí mi to atd.
Dokud hledáme někoho pro život, nenacházíme ho.
Nebo ho najdeme a zase zjistíme, že to není ono.
Teprve, když nikoho nehledáme, Vesmír nám dá člověka, se kterým je to ono. Takže nejdříve musíme hledat sebe a teprve, když se najdeme, Vesmír nám dá druhého, který se také našel. Takže nemusíme hledat partnera, je pro nás již připraven, když se umíme mít rádi.
A tak ve třetím stádiu vývoje partnerství můžeme prohlásit: „V bývalých vztazích jsem hledala oporu v těch druhých, teď je mi můj partnerem podporou.
Žena už není slabá, už se nemusí o nikoho opírat, a proto dostává podporu ve svém růstu z Vesmíru prostřednictvím duchovního partnera, který ji chápe a podporuje ve všem, co dělá.
Přijde nám do života někdo, kdo naplňuje naše sny a představy, ale protože už víme, jak křehké dokážou být partnerské vztahy, a máme v sobě poznání z předešlých vztahů, dokážeme být bdělí a obezřetní i v tomto vztahu. Mnohdy vám duchovní partner do života přijde, ale vy to ani nepostřehnete, protože jste zaujatí svými představami.
Už víme, jak snadno se dá rozbít vztah, a proto jsme i v tomto vztahu opatrní. Jsme stále u sebe, máme neustále okolo sebe svůj prostor, který si nenecháme vzít, neomezujeme a také se nenecháme omezovat.
Co se děje v duchovním vztahu
Duchovní partner vám vstoupí do života s vědomím srdce: „Tady jsem, dávám se ti celý a nic za to neočekávám a také nic od tebe nežádám.
V duchovním vztahu se muž a žena mají rádi očima.
Vpíjí se jeden druhému do očí a zapomínají na celý svět. Skrze oči čtou v nitru toho druhého. Oni se totiž vnímají srdcem, kterým jsou spolu propojeni neustále.
I když ten druhý není na blízku, je stále jakoby vedle.
Toto jsme ve vztazích dříve necítili. Nemohli jsme, když jsme vše brali rozumem. Buď tu je a já ho vidím a můžu si na něj sáhnout, nebo tu není a já se o něj bojím.
Uvědomují si hloubku svého vztahu a stačí jim objetí, přitulení.
Už tam není podmínkou sex, ten může být i nemusí, a ani jeden to od druhého neočekává, a ani jeden se necítí proviněný, že s tím druhým nespí.
Tato svoboda dává prostor pro tvoření, a proto si duchovní partneři spíše tvoří svůj vztah hezkými věcmi a společnými zájmy, ze kterých roste jejich společná radost.
Sex z nás vždy tahá jen emoce, ze kterých roste utrpení.
A proto v duchovních vztazích již sex není, je tam jen Láska k sobě a k druhým. Proto se jeden o druhého nebojí.
Ví, že bez něj přežije. Nebojí se totiž už o zážitek sexu, o to, že se ten druhý o mě postará, že je mi oporou atd. Všechny závislosti jsou pryč, všechno naplnění mám v sobě, a tak se nemám čeho bát.
Umím se o sebe postarat, umím být sám sobě oporou a všechno si nesu v sobě.
V této době již souzním s celým Vesmírem a cítím jeho přítomnost ve všem…
💖
💗