Pokračujeme v stratách ilúzií…
zdroj: Cestou Světla
Abychom mohli odpustit lidskému, je potřeba v sobě pocítit Božské a vycházet z něj; abychom v sobě pocítili Božské, je potřeba naučit se nezříkat se lásky, nepotlačovat ji a v každé situaci se starat především o zachování lásky, a až po tom o všechno ostatní.
Obracíte se k Bohu a prosíte o zachování lásky v jakékoliv situaci, prosíte o odpuštění za to, že jste se zříkali lásky, uráželi se, odsuzovali, zažívali sklíčenost, obavy a lítost.
Když se přibližujeme k Bohu, čas a prostor se smršťují do jediného bodu, a my zažíváme pocit jednoty se vším živým.
Co nám brání zakusit pocit jednoty?
Jsou to ty okamžiky, kdy se zříkáme lásky k jiným lidem i k sobě.
Když se děsíme budoucnosti – znamená to, že ji nechceme přijmout. Snažíme se odtrhnout přítomnost od budoucnosti, které se bojíme, snažíme se odtrhnout od minulosti, se kterou jsme nespokojeni, snažíme se odtrhnout od člověka, který nás urazil – toto odtržení je zříkání se Boha, a proto schopnost přijmout svět ve všech jeho projevech, schopnost přijmout minulost a budoucnost nám umožňuje pochopit, že vše se děje z Boží lásky a vše se do ní vrací.
To je umění pociťovat v sobě stále reálněji Božské.
S. N. Lazarev – Diagnostika karmy 7 (Překonání citového štěstí)