Čím viac sa budeme snažiť priblížiť jeden druhému a k pozitívnej sile, ktorá v prírode prebýva, tým viac začneme cítiť, ako prúdi medzi nami, že nás vedie a smeruje nás k hlbšiemu a vyššiemu spojeniu. Postupne sa z tohto procesu zrodí nové ľudstvo – spoločnosť, ktorá bude žiť v duchu vzájomnej zodpovednosti, pomoci, podpory a…
Opravuješ email desetkrát. Ne proto, že chceš být dobrý – ale proto, že se bojíš být špatný. Kontroluješ každý detail. Ne z lásky k dokonalosti – ale ze strachu z odsouzení. Perfekcionismus není ctnost. Je obranný mechanismus. Dítě, které nesmělo selhat, protože selhání znamenalo ztrátu lásky. Dospělý, který teď kontroluje každou maličkost – protože kdysi…
Životní těžkosti nás zocelují. Nebo by alespoň měly… Má se za to, že člověk, který určitými těžkostmi prošel , se rozvíjí, získává nové poznatky a stává se „lepším“. Jsou však lidé, kteří se na svých problémech takříkajíc zaseknou: jsou ustavičně nespokojení, nešťastní a smutní, v jejich životě je vše jen špatné a je-li náhodou dobře,…
ZDROJ: Energie stromů – pro lidi co dokáží svět vnímat i jinak Klíčovým problémem dnešní doby je, že nás nikdo a nikde neučí, že i naši mysl musíme vychovávat. Co to vlastně znamená?
zdroj: Ludmila Nováková „Zlý člověk nemá budoucnost.“ Stává se zlým ten, pro kterého je mnohem důležitější dostávat, než dávat.
Komu je smutno, měl by si přečíst tuto báseň v próze od amerického právníka a filosofa Maxe Ehrmanna (1872-1945). „Desiderata“ je něco jako přání šťastné cesty do budoucích časů či snad šťastné cesty životem. Ve svém deníku Ehrmann napsal: „Pokud se mi to podaří, chtěl bych tu po sobě něco nechat. Něco jako dárek, nevelký…
Čo je to – utrpenie? Ako vnímať smrť blízkych? Je možné zmeniť sa bez utrpenia? Otázka: Je možné meniť sa kreatívne, alebo z donútenia len prostredníctvom utrpenia? Ako to odmodliť a dať do rovnováhy ego? Odpoveď: A čo to je, kreatívne? By ma zaujímalo. Mám tomu rozumieť tak, že tvorivo – to je bez utrpenia?…
Všetka skazenosť muža sa odhalí vo chvíli, keď od neho žena začne byť závislá. Pretože už nemá dôvod predstierať. Teraz je jej „jedinou šancou“. Už pochopil, že nikam neodíde. Načo byť starostlivý, keď vie, že neutečie? Načo prejavovať úctu, keď ju už drží v klietke? A práve vtedy ukáže svoju pravú tvár. Začína sa ignorovanie.…
Vždy sa môžeme rozhodnúť, ako sa chceme cítiť. Hoci to nie je vždy jednoduché. Otázka: Co dělat, když člověka paralyzuje strach a on není schopen nic dělat? Odpověď: Domnívám se, že nejlepší je prostě mechanicky navázat kontakt s přáteli. Sedět s nimi, něco si přečíst, zazpívat si písničky, možná i trochu popít a něco zakousnout…