Přišla jsem si pro tebe, přišla jsem si pro tebe, ale ty jsi mě nemohl vidět. Přeplavala jsem moře, přešla po žhavém uhlí, tisíckrát pro tebe zemřela. Našla jsem svou cestu, našla jsem ji, našla. Ale když jsem dorazila k cíli, spal jsi. Vypil jsi jejich letkvary a já tě nemohla probudit. Přišla jsem včas, ale ty jsi měl zavřené oči.
Často trpíme obavami, že nebudeme mít dost lásky nebo věcí a možností, které ji zastupují. Vyplývá to z dětství, kdy jsme dostávali jen kousky či drobečky podmíněné lásky, a z toho, že celá naše kultura je prosáklá představou, že dobro se dává za odměnu. Dítě v naší kultuře zažívá spoustu situací, kdy je “něco za něco”, mnohem méně se však setkává s dáváním jen tak. Výsledkem je napětí ve vztazích: “Vyplatí se mi být laskavý?” “Co z toho mám?” Ale laskavost se vždycky vyplatí, neboť dávání samo o sobě je odměnou.
To nejdůležitější je dobrý pocit, který máte. Cítit se dobře a to i za situací, při kterých se většina lidí cítí špatně. Jediné, co můžete ovlivnit ve svém životě, je postoj a myšlenky ke všemu, s čím se potkáte. Většina lidí nežije svůj život tak, jak si představuje. Podléhají nátlaku systému a očekávání druhých. Hrají neustále hry, které slouží ostatním, barví se podle typu událostí – zkrátka žijí mimo svůj vlastní střed a hledí na sebe a okolní svět očima jiných. Pasivně přijímají vše, co je jim podáváno.
.. často očakávame isté výsledky .. chceme aby veci išli tým, alebo tým smerom. No neuvedomujeme si, že možno to, čo chceme nie je vôbec pre nás vhodné… o tom je príbeh, ktorý som našla na FB 😉
Výročí poté, co jsme zažili ztrátu milované osoby, v nás často mohou vzbuzovat bolest. Jestliže jsme zažili ztrátu milované osoby, přibudou nová výročí, jako je den, kdy tato osoba zemřela. A každé jednotlivé výročí smrti milované osoby je pro nás důležité: výročí jednoho měsíce, šesti měsíců, jednoho roku a tak dále.
V roce 1966 napsal investiční analytik Harry Brown své devítileté dcerce dopis, který je dosud často citován. Brown tam dcerce vysvětloval, že nic na tomto světě – dokonce ani lásku – nelze brát jako něco daného.
Ale aj žiadosť o našu podporu, spoluprácu a pomoc vo všetkom, v čom pomôcť môžu…
Další z omylů této doby. Už od malička nás ve škole učí, že se musíme neustále učit. Že musíme jít neustále kupředu. Ano to je v pořádku. Nových a nových informací je kolem nás opravdu dost a učíme se každý den. Některé věci přijmeme za vlastní, protože nám přijdou dobré, některé odmítneme. Každý z nás máme informací tolik, že kdybychom v tuto chvíli přestali informace přijímat, můžeme je zpracovávat do konce života. A možná i život další.
