Ako sa dať do rovnováhy

co zase dělám špatně?

Ptej se:
Čím (způsob myšlení) a jak (konání ve starých vzorcích), jsem poslední dobou ve svém životě vytvářel(a) nerovnováhu?

V tom tkví podstata cyklení a znovuprožívání situací, které vyžadují naši bdělost a přijetí.

Jestliže dáváme opět přednost potřebám druhých, a přehlížíme své vlastní, přijde situace, kdy někdo opět překročí naše hranice. Poukáže přitom na nějaký náš mentální program (například na mě mu nezáleží), který spustí emocionální odezvu – hněv, vztek,zlost, sebelítost… a většinou také vypustíme zbrklou a nevědomou reakci, například ve formě výčitky, nebo dožadování se neplodné komunikace, která v emocionálním a nevědomém naladění stejně nenajde klid a mír, natož empatii okolí.

Namísto toho otočte program směrem k sobě.

Z pozornosti směrem ven – Na mě mu nezáleží.

K pozornosti směrem k sobě – Na mě mi nezáleží.

Žádné plýtvání energií směrem ven na prosazování si – dávej mi ujištění, že ti na mě záleží, ale namísto toho zjišťování, co právě teď pro sebe můžeš udělat, aby ti na tobě záleželo víc, než jsi vytvářel poslední dobou ve své životní realitě.

A protože je to velmi zažitý chybně vyhodnocený vzorec myšlení i chování, o kterém jsi přesvědčen(a) už dávno z minulosti, nebude to jen jednou, kdy se k němu opět vrátíš a budeš opět tvořit nerovnováhu ve svých vztazích a životě. Nejde tedy o to ho vyřešit, ale o to, ho vyrovnat pokaždé, když se znovu ukáže. Mentální programy nejsou záležitost k řešení, upozorňují jen na nepravdivé vyhodnocení životních situací v osobním příběhu. Interpretaci, které bylo uvěřeno a stalo se to přesvědčením, které můžeme kdykoli zpochybnit, když se na život podíváme skrze jiný úhel pohledu.

Z vědomého nahlížení na skutečnost, začneš konat tak, aby ti na sobě záleželo v první řadě, protože už víš, že jedině z tohoto místa, plného soucitu, přijetí a lásky k sobě, můžeš přijímat, milovat ale i dávat z motivu lásky, nikoli z motivu strachu, že pokud ti na sobě bude více záležet a už nevyhovíš všemu a všem, ztratíš je, nebo tě odmítnou.

Rozdíl je v tom, že jednou dáváš z dostatku a v druhém případě dáváš na dluh. A to se opět někde projeví ve tvém životě, abys měl(a) příležitost si to vyrovnat a srovnat.

Život zde je o rovnováze, a ta je vždy spravedlivá, proto není důvod ke křivdám.
Neznamená to ale, že vše bude probíhat jen vnitřně. Rovnováha je i o tom, umět si vymezit hranice ve vnějším světě a projevit se (komunikovat) s úctou k sobě a jasnou definicí toho, co potřebuji a jakou nejvyšší verzi sebe sama do světa vnáším, aby to přinášelo užitek sobě i celku.

Když jsme s mými spolupoutnicemi putovaly do Santiaga de Compostela, ukazovala nám cesta jasný odkaz: žijete hodně vnitřním způsobem života. Dlouhá léta jste věnovaly vnitřnímu pozorování a vnitřní sebereflexi. Vše, co jste v životě dostávaly za lekce, jste zvědomovaly a přijímaly zodpovědnost za to, že to není o vnějším světě, ale odráží se vám jen váš vnitřní svět – vaše vnitřní konflikty, vaše projekce, vaše iluzorní přesvědčení.
A teď je načase konečně vylézt z té vnitřní ulity, ve které je vám dobře a projevit to ve vnějším světě. Více si užívat života, radosti, dobrého jídla, pití, oslavovat život, bavit se a objevovat také krásy svého těla, či se učit praktičnosti….

Tento odkaz cesty také symbolicky ukončil dlouhou 18 letou etapu mého manželství, které ode mě vyžadovalo sebereflexi a naučilo mě najít v sobě rovnováhu a rovněž najít to, kým skutečně jsem, nikoli to, kým jsem se snažila všechna ta léta být. Ať už skvělou matkou, nebo partnerkou, v ničem z toho jsem ještě nežila samu sebe, tak jako když přišlo velice těžké, ale současně i osvobozující rozhodnutí jít dál životem jako svobodná a nezávislá bytost, která začala žít to, kým je.

Do života mi tak přesně loni v červenci přišel nový partner, který je odrazem vší vnitřní práce na sobě – velmi mužský, stabilní, dávající, vášnivý a milující, empatický ale současně praktický a nezávislý člověk, který respektuje mou velkou potřebu prostoru a sám vyžaduje totéž. Učí mě, jak si s radostí užívat vnějšího světa a života tady a teď. Jak být více přítomná – tedy více v těle a prakticky. Já mohu díky tomu být velmi ženská, proměnlivá a učím ho tomu, co je bezvýhradné přijetí bez očekávání a lásce bez podmínek, kterou on nikdy předtím nepoznal. Já jsem zase úplně rozkvetla, rozzářila se, protože je to prvně, kdy už nejsem na někoho MOC, protože mě díky své velké síle, kterou mám v sobě také i já, někdo dává přesně takovou, jaká jsem a to s naprostou lehkostí (něco pro astrology 😁 já Lev a ascendetem ve Lvu a Venuší ve Lvu, on ascendent ve Lvu a Mars ve Lvu přímo na mé Venuši, moje Venuše na jeho ascendentu).

To je však jen odraz mé velké uzdravující cesty k sebepřijetí mé ohnivé vnitřní ženské síly, která, jak už dnes vím, nesmí pálit jako v minulosti, ale měla by jen příjemně hřát. Je mi tak dobře a šťastně. To neznamená, že si ke mě staré vzorce nenachází cestu, ale jsou velmi rychle vyrovnány tak, jak píšu shora.

Potřebuji teď vyrovnání ve vnějším světě a tvořit život více prakticky. Více se projevit ale také vymezit a nepřehánět to se sebereflexí, neboť i ta vede k nerovnováze ve formě toho, že ten druhý jakoukoli sebereflexi pak postrádá a nedělá vůbec nic ve smyslu – ty si to vždycky v sobě vyřešíš a zpracuješ, tak co bych se namáhal na sobě makat 😁 na to jsem dojela ve všech minulých vztazích nejen partnerských. Rovnováha je nutná všude a to i když se tváří velmi bohulibě.

Miluj proces a miluj sebe v procesu.

Shumavan

zdroj:   Shumavan